RS Ocrevus & Kesimpta: Jak tyhle „zabijáci B-buněk“ mění hru v léčbě RS (můj pohled)

Pojďme se v tomto článku vrhnout na to, jak fungují léky Ocrevus a Kesimpta, které patří mezi moderní léčebné možnosti pro RS. Než se do toho pustíme, chci jen říct, že nejsem lékařka. Jsem prostě jen zvědavý člověk, kterému na jeho zdraví setsakramentsky záleží. Když mi řekli, že si nechám každého půl roku kapat nějakou infuzi a bude klid, nestačilo mi to. Chtěla jsem vědět víc! A protože odborné studie jsou často psané jazykem, kterému rozumí snad jen jejich autoři, prošla jsem si je za vás a zkusím vám to přetlumočit do srozumitelné češtiny.

Ocrevus a Kesimpta: Společný cíl, jiná „munice“

I když mají Ocrevus (účinná látka ocrelizumab) a Kesimpta (účinná látka ofatumumab) odlišné účinné látky, fungují na velmi podobném principu. Jejich hlavním úkolem je zaměřit se na určité imunitní buňky, které nám v těle dělají neplechu, a eliminovat je.

Představte si váš imunitní systém jako takový osobní ochranný tým. Jeho úkolem je bránit vás před vnějšími nepřáteli, jako jsou viry a bakterie. Jenže u nás, lidí s RS, se tenhle tým trochu „splaší“ a začne omylem útočit na naše vlastní nervy. A to je ten kámen úrazu, který nám způsobuje všechny ty nepříjemnosti, od únavy až po problémy s pohybem a další…

Jak jsem už trochu nakousla v článku o léku Ponvory, klíčovými hráči našeho imunitního systému jsou lymfocyty, konkrétně B-lymfocyty (B-buňky) a T-lymfocyty (T-buňky). Dnes se zaměříme hlavně na ty B-buňky. Ty se rodí a „vycvičí“ v kostní dřeni. Po dozrání jsou vyslány do různých částí těla, jako jsou lymfatické uzliny a slezina, kde čekají na setkání s cizorodými látkami, aby si své „bojové schopnosti“ ještě vylepšily. Teprve pak jsou plně připravené a vpuštěné do krevního oběhu, kde se stávají našimi hlavními obránci.

Problém nastává, když se těmhle B-buňkám (a T-buňkám) podaří proniknout z krve do našeho mozku a míchy, kam normálně nepatří. Tam začnou dělat paseku a ničit myelinové obaly našich nervů.

Školní bitka aneb jak Ocrevus a Kesimpta fungují

Abych vám to přiblížila ještě víc, použiju takovou malou analogii. Představte si klasickou školní bitku. Máte tam dva hlavní „rváče“, dva nezbedné kluky (řekněme, že to jsou naše T-buňky, které v případě RS útočí na mozek). Jenže tihle rváči by do bitky nikdy nešli sami. Potřebují své „fanoušky“ a „kamarády“, kteří je povzbuzují a hecují (a to jsou naše B-buňky). Bez téhle podpory by si to pravděpodobně rozmysleli a k bitce by vůbec nedošlo.

A přesně tady přichází na scénu Ocrevus a Kesimpta. Tyhle léky si můžeme představit jako takového „školníka“, který tyhle nezbedné „fanoušky“ (B-buňky) jednoduše pošle domů. Nebo, řečeno odborněji, je zničí. Když hlavní rváč (T-buňka) ztratí svou podpůrnou partu, jeho chuť do bitky výrazně opadne. Nemá se o koho opřít, kdo by ho aktivoval. A tak se útok na náš nervový systém zmírní.

Proč se Ocrevus podává jen dvakrát do roka (a Kesimpta jednou měsíčně)? Zdá se, že i těm T-buňkám chvíli trvá, než si po tomhle „vyvraždění“ najdou nové kamarády (nové B-buňky). A jakmile se tak stane, lék zasáhne znovu. Tímhle cyklickým způsobem pomáhají zpomalovat progresi RS.

Protein CD20: Klíč k cílenému útoku

Abychom byli ještě přesnější, musíme se podívat na „zrání“ B-buněk. Jak B-buňka roste a vyvíjí se, na jejím povrchu se objevují různé proteiny a receptory – takové specifické „výstupky“, podobně jako u puzzle. Tyto výstupky slouží k rozpoznávání a interakci s jinými buňkami a látkami.

Jedním z těchto klíčových proteinů je CD20. A právě na B-buňky, které mají na svém povrchu tento protein CD20, se Ocrevus a Kesimpta zaměřují. Když lék najde B-buňku s CD20, „zapadne“ do něj jako klíč do zámku. Tímto spojením se B-buňka deaktivuje a následně zničí. Je to tedy velmi cílený útok.

Důsledkem je samozřejmě snížení počtu určitých B-buněk, což může vést k oslabení některých aspektů naší imunity, zejména schopnosti produkovat protilátky a reagovat na nové infekce. Proto se před nasazením této léčby často doporučuje zkontrolovat a případně doplnit potřebná očkování. Náš imunitní systém je ale naštěstí velmi komplexní a má i jiné složky, které mohou obrannou funkci částečně převzít.

Co Ocrevus a Kesimpta (ne)dokážou?

Jedna z otázek, která mě hodně trápila, byla, jestli mi tato léčba pomůže napravit poškození, které už po atace vzniklo a na které ani kortikoidy nestačily. Po pátrání jsem došla k závěru, že Ocrevus a Kesimpta fungují spíše jako prevence – podobně jako antikoncepce. Pokud už máte dvě děti a začnete brát antikoncepci, ty dvě děti vám nezmizí, ale zabráníte narození dalších. Stejně tak tyto léky nejsou primárně určené k tomu, aby „opravily“ to, o co jsme už přišli, ale mají za cíl zabránit budoucím atakám a vzniku nových ložisek.

Praktické info: Indikace, podání a vedlejší účinky

• Ocrevus je schválen jak pro relabující-remitující formu RS (tu s atakami), tak i pro primárně progresivní formu RS (tu plynule se zhoršující), na kterou zatím moc léků nemáme. Podává se infuzí do žíly dvakrát ročně. První aplikace je rozdělena na dvě menší dávky s odstupem dvou týdnů. Spolu s infuzí se často podávají i kortikoidy a léky proti alergii, aby se předešlo nežádoucím reakcím. Nově se podává i injekcí do břicha, jejíž aplikace je rychlejší než kapání infuze, trvá cca 10-15 minut.
• Kesimpta je určena pro pacienty s relabující-remitující formou RS a je považována za léčbu druhé linie. Aplikuje se jednou měsíčně injekcí pod kůži, kterou si pacient může podávat sám doma.

Pro koho tato léčba nemusí být ideální? (můj názor)

Podle mého názoru by měli být opatrní lidé, pro které už samotný boj s běžnou infekcí představuje velké riziko – například lidé s těžkou nadváhou, jinými vážnými chronickými nemocemi nebo kardiovaskulárními problémy. Oslabení imunity pro ně může být komplikací.

Možné vedlejší účinky:

U Ocrevu se mohou vyskytnout reakce během infuze (svědění, vyrážka – já sama jsem při první infuzi zažila alergickou reakci). Po podání kortikoidů se může objevit přechodná únava. Dále se může zvýšit náchylnost k oparům nebo respiračním infekcím. U Kesimpty jsou častější reakce v místě vpichu a podobně jako u Ocrevu může dojít ke zvýšené náchylnosti k infekcím.

Obnova B-buněk:

Po ukončení léčby Ocrevusem se B-buňky obvykle vrátí na původní hodnoty během půl roku až dvou let. U Kesimpty je to o něco rychlejší, zhruba za půl roku až rok.

Je to pro tělo „toxický driják“?

Tohle byla moje velká obava. Bála jsem se, že si do těla pošlu něco jako chemoterapii, když má infuze chránit můj mozek celý dlouhý půlrok. Ale jak jsem popsala výše, tyto léky jsou navržené tak, aby cílily velmi specificky na B-buňky s proteinem CD20. Neútočí tedy plošně na všechny buňky v těle, což je vlastně dost chytré.

Moje osobní zkušenost s Ocrevusem

Musím říct, že tato forma léčby je pro mě neuvěřitelně pohodlná. Kromě té úvodní alergické reakce jsem neměla žádné výrazné vedlejší účinky, žádné bolesti hlavy, nic. Ano, po první dávce (a koktejlu protialergenních léků) jsem byla ten den úplně „gumová“ a sotva jsem pletla nohama. Ale už od druhého dne jsem byla plná energie, dokonce jsem si šla ráno zaběhat. Vypadá to, že mi tato léčba opravdu sedla. Čeká mě pátá infuze a zatím se cítím dobře, infekce se mi vyhýbají, opary mám méně než dříve, ataku žádnou.

Je ale pravda, že se o sebe opravdu snažím starat, jak nejlépe dovedu – zdravá strava, doplňky, cvičení, kvalitní spánek, práce se stresem a nastavením mysli. A právě o tomhle komplexním přístupu je celá moje 9ti denní online RS výzva. Ukazuji tam, jak můžeme svým vlastním přičiněním podpořit své zdraví a energii, bez ohledu na to, jakou léčbu zrovna podstupujeme. Věřím na 100 %, že to funguje!

Podělte se o své zkušenosti!

Máte vlastní zkušenosti s Ocrevusem nebo Kesimptou? Jak na vás tato léčba působí? Napište mi do komentářů! Vaše příběhy mohou být obrovskou inspirací a pomocí pro ostatní, kteří hledají tu správnou cestu.