Můj příběh
Touha po zdravém těle začíná v naší mysli....
V mysli jsem to měla nastavené ale úplně jinak.
Můj dřívější způsob života byl o stresu, málo spánku, odbývání se v jídle, tlak na to, být dokonalá a všechno zvládnout. A můj život bude až pak...
A tak jsem plynule profrčela z finančního byznysového světa, přes manažerské řízení, až ke cvičení a jídlu...
Jmenuji se Mirka a rozhodla jsem se změnit svůj život, když mi jednoho dne byla diagnostikována roztroušená skleróza. Zrcadlo mého dřívějšího stylu života.
Toto je můj příběh v kostce. Pokud vás zajímá více, čtěte dále 🙂
Také to znáš? Pracuješ od nevidím do nevidím,
v hlavě ti lítají úkoly, co ještě musíš udělat,
jak se ti plní mailová schránka rychleji, než ji stíháš vyřizovat… V noci se budíš a nedokážeš znovu usnout, protože hlava nejde vypnout. Jsi naštvaná, že nespíš a mrháš čas převalováním, protože za tu hodinu bys už vyřešila 20 mailů a tři hořlavé úkoly…
Přátelé si tě, rádoby s humorem, dobírají, že už jsi jim týden neodpověděla na zprávu, partner už pomalu vzdává snahu o pochopení
tvého autopilotního fungování a to poslední, na co nacházíš čas, je pokus o nějakou zdravou stravu.
Jsi ráda, že zvládáš aspoň nějakou stravu. O spánku snad radši ani nemluvím. Piješ hektolitry kafe, které už ani nezabírá…
…To jsem přesně já ještě před nějakou dobou…
Moje práce mě vždycky dost bavila, ale štvalo mě, kolik povinností mám na sobě naloženo. Ještě víc mě ale štvalo, jak špatně se u toho cítím. Byla jsem neustále unavená, nevyspaná, energeticky vyšťavená, cvičení mě spíš vyčerpávalo, než dobíjelo a vůbec jsem neměla chuť na zdravé jídlo, naopak jsem potřebovala rychlou energii, sladké, kalorické, rychlé jídlo.
Měla jsem nechuť k tomu, jídlo si připravovat, vymýšlet, nakupovat, vařit,
takže jsem točila to stejné dokola - vločky s tvarohem, banánem a burákovým máslem. A vajíčka. A jedla hodně venku. Což lezlo dost do peněz.
Když se mi přejedla moje klasika, neměla jsem vůbec chuť jíst, i když mi škrundalo v břiše. Jídlo mě otravovalo, obtěžovalo, zdržovalo. Chtěla jsem spolknout nějakou zázračnou pilulku plnou živin a dokončit konečně všechny ty úkoly,
abych si pak mohla třeba jen tak číst. Nebo odpočívat.
Ale ty úkoly nikdy nekončily. Čím rychleji jsem na nich pracovala, tím rychleji
se objevovaly další.. A tak jsem jednoduše stavěla sebe až na poslední místo
a na prvním místě byla moje práce a honba za tím pocitem dokončených úkolů, čistého stolu a “ažpaků”.. Totiž, že já budu žít až pak..
Pamatuju si, jak jsem seděla v noci na gauči s notebookem, dodělávala nějaký úkol, který měl deadline, totálně se mi zavíraly oči a já si nedovolila jít spát, dokud to nedodělám.
Uvařila jsem si kafe, nacpala se rádoby zdravou čokoládovou tyčinkou Flapjack s tím, že to prostě už dotáhnu
a vyspím se o víkendu. Bylo půl třetí ráno!
Krátce na to přišel velký pátek 13.3.2020 a s ním první covidový lock down
Cítila jsem velký průšvih, ale zároveň paradoxně obrovskou úlevu. Moje hlava dovolila mému tělu polevit a já jsem postupně přestala vidět na jedno oko. Myslela jsem si, že ho něčím vykapu, že mi tam jen něco spadlo. Druhý den se to bohužel nezlepšilo, ba naopak. Sobotní večer jsem tedy strávila na pohotovosti.
Následující 4 týdny byly jedny z nejhorších. Spousta vyšetření, testů, hospitalizací, kortikoidů, podstoupila jsem CT, magnetickou rezonanci, lumbální punkci, po které jsem měla 14 dní neskutečné bolesti páteře. Jako odpůrce léků jsem se cpala prášky na bolest, bez kterých bych nevydržela. Proběhla jsem cílovou páskou ruku v ruce s novou kamarádkou - roztroušenou sklerózou.
A co teď? Co se to stalo? Jak se to stalo? Jak to, že se to stalo mně? To se přece děje jiným. Já jsem vždycky zdravá. Po otázkách přišla lítost a výčitky: “Proč jsem se k sobě takhle chovala? Proč jsem mému tělu tak ubližovala? Proč, proč proč…?” Musela jsem se smířit s tím, že je s mým tělem něco špatně.
Postavila jsem samu sebe před otázku - oběť nebo tvůrce? A začala tvořit. Začala jsem věnovat pozornost sama sobě a tomu, jak své tělo uzdravit, jak mu pomoct. Od lékařů, specialistů, přes terapie až k čínské medicíně. Od všeho jsem si vzala něco. Jedno bylo ale společné. Málo stresu, zdravá strava, hodně spánku a mít se víc ráda.
A ono to spolu souvisí. Když se má člověk rád, dává se na první místo, pečuje o sebe a své zdraví. A to mě úplně pohltilo. Začala jsem tedy pracovat na odstranění všech stresových situací. V práci jsem dala výpověď. Začala jsem víc spát. A započala cestu tématem, které mě úplně uchvátilo - vliv stravy na zdraví. Fascinovalo mě, jak funguje lidské tělo. Četla jsem knihy, zajímavé zdroje na internetu, koukala na smršť různých videí, koupila jsem si nabitý kurz výživového poradce, naučila se pracovat s kaloriemi, absolvovala různé online přednášky, kurzy, semináře a webináře, začala jsem sestavovat jídelníčky…
Ale hlavně - vše převádím do praxe. Jídlo a jeho příprava mě začala zase bavit.
Jakto? Co se změnilo?
Sama na sobě jsem pocítila, jak moc je důležitá výživná a pestrá strava pro naše zdravé tělo i mysl. Nastavila jsem sama sobě jídelníček. Začala jsem víc spát. A sportovat tak, aby se mi zase vyplavovaly endorfíny.
Moje tělo se vyživilo a já, nejen, že jsem zhubla! ale získala neuvěřitelný příval nové energie, nálada se mi změnila, cítila jsem se štastnější vyrovnanější, s větší lehkostí a radostí ze života.
Tohle dokáže udělat zdravě a rozumně nastavený jídelníček. Inspirovalo mě to celé natolik, že od té doby pomáhám klientům získat zpátky svoji životní energii a radost a zhubnout přebytečná kila, ozdravit své tělo, skrz výživový koučink nebo chytrý jídelníček.
Pokud se se mnou chcete na tuhle cestu vydat, bude mít ctí a radostí vám na ní dělat průvodkyni. 🙂
CERTIFIKÁTY
