Příběh klienta Petra: „Jak se mi povedlo zhubnout a dostat své zdraví pod kontrolu.“

Ing. Petr Lhota, 42 let, manažer kvality

Mirku jsem vyhledal proto, že jsem potřeboval nejen zhubnout, ale celkově udělat něco se svým zdravotním stavem. Měl jsem vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, zadýchával jsem se, a celkově jsem si připadal trochu jako slon. 🙂Moje váha ukazovala 122 kilo, BMI milion.

Selhal jsem:

Dřív jsem hodně sportoval, takže pro mě byla moje aktuální váha selháním a styděl jsem se za to, dokonce i před vlastní ženou. O všech náročnějších aktivitách jsem byl donedávna naivně přesvědčený, že je dokážu, mám rád výzvy, s kamarádama jsme často vyráželi na delší treky, na ferraty, ale už jsem jim prostě nestačil.

Do toho šílené výsledky krve, šílené zánětlivé parametry, syndrom dráždivého tračníku, moje tělo mi dávalo jasný signál, který jsem přestal ignorovat až v okamžiku, kdy mi doktorka „jemně“ řekla, že s tímhle tělem se blíží můj funus rychleji, než ostatním.

Úprava stravy:

S Mirkou jsme začali pracovat na úpravě stravy, přidal jsem nejdřív jen lehký pohyb, a byl jsem překvapen, jak to jde dolů.

Změna stravy byla teda oproti dřívějšku dost rapidní, ale nijak náročná. Šli jsme do toho společně s manželkou, která nám pro oba vaří podle receptů od Mirky, a ta je s tím taky spokojená, pochvaluje si tu jednoduchost a rychlost.

Práci mám klasicky od rána do večera, žádné směny, ale nikdy jsem neuměl jíst moc pravidelně, takže pro mě bylo velkou výzvou naučit se jíst 4x-5x denně.

Cítím se lehčí a plný energie

V jídelníčku mám mnohem méně masa, více rostlinné stravy a musím říct, že mi to nejen chutná, ale cítím se po tom lehčí a plný energie.

Dřív jsem měl často žebírka, steaky, burgery, nebudu nikomu nic nalhávat, vysmíval jsem se veganům („kytkožrouti“) a pochyboval jsem o tom, že žijí zdravě, když nemají dost bílkovin. Je to asi taková česká klasika, ale hodně jsem si o tom přečetl a změnil názor, takže veganům se tímto omlouvám. 🙂

Přidal jsem pohyb:

Začal jsem plavat a lehce běhat a zvládal jsem čím dál větší vzdálenosti. Hlad jsem neměl, Mirka vždycky skvěle zareagovala a jídelníček upravila, když jsem přidal nějaký trénink. Ale nepředstavujte si nic profi, dostal jsem se z 4000 kroků/den na 7000 kroků/den + 2x týdně plavání + 2x týdně běhání a s tím jsem maximálně spokojený.

Po pár měsících jsem zvládl svůj první běžecký závod (doběhl jsem se starými a chromými), po roce jsem uběhl maraton. Něco, co bych už nikdy nevěřil, že dokážu.

Zhubl jsem 31 kg za rok!

Díky pohybu a změně stravy, ve které už není nic smaženéno, nic tučného, jen minimum masa, ale zato je maximálně barevná, zelená, plná živin a života, jsem zhubl za rok 31 kilo. Přestal jsem si dávat nezdravá jídla „za odměnu“.

Uvědomil jsem si, že můj původní jídelníček bylo něco, co mě zabíjelo. Vždycky jsem kroutil hlavou nad kuřákama, že si dobrovolně ničí vlastní život, a přitom jsem do sebe pokrytecky soukal klobásu. Člověk by si měl vždycky nejdřív zamést před vlastním prahem. 😊

Teď už doma nepočítáme každý gram, máme to v oku. Po roce si vaříme i vlastní vymyšlená jídla, ale Mirka nám poskytla spoustu receptů, které se neomrzí. V práci se mi nejdřív smáli, že si nosím krabičky jak školáček, ale při koronaviru se to stalo standardem, takže pohoda, už si je nosí všichni.

Po roce jsem přišel k mojí doktorce na kontrolu. Změřila mi tlak, cukr, cholesterol a kdovíco ještě, a koukala na mě jak na zjevení. Hned mi sebrala všechny prášky (které jsem stejně pomalu vysazoval).

A co byla největší bomba? Můj dráždivý tračník odešel stejně potichu jako přišel. O té nemoci se moc nemluví, ale já dřív vážně proseděl spoustu času na záchodě.

Nejdůležitější momenty při mojí proměně:

Že do toho šla i moje manželka, takže jsme se navzájem podporovali, když jsme občas měli depkoidní náladu. Nebo když jsme šli na návštěvu za rodinou nebo za kamarádama a nesli si s sebou krabičky s večeří. To ona byla naše silná vůle.
Že jsem si našel parťáky na sportování, to mě hodně nakoplo. Plavat chodím sám, ale běhání mě hodně baví ve dvou. Když vím, že na mě někdo někde čeká, prostě jdu, i když se mi nechce. A postupem času se to trápení přetavilo do radosti a endorfínů.
Že tu pro mě byla Mirka kdykoliv jsem potřeboval, kdykoliv jsem si nebyl s něčím jistý, kdykoliv jsem potřeboval vrátit do hry.

Tímto všem moc díky, sám bych to nikdy nedokázal. 🙂

Petr