Jak probíhal můj kávový detox a tipy, jak ho zvládnout (č.2)

V minulém článku jsme si něco řekli o kávě a popsala jsem vám i důvody, proč jsem se pro kávový detox rozhodla.

V tom dnešním vám popíšu podrobně svojí jízdu na detoxové horské dráze.

V první řadě musím říct, že jsem byla hodně překvapená sama ze sebe, ze svého chování. Nedokázala jsem udržet svoje emoce pod kontrolou a celý svět mi najednou připadal škaredý, jako fakt ošklivé místo k žití…

Píšu tenhle článek a usrkávám šálek lahodné výběrové kávy z pražírny Miacoffee, Kostarika, naturální zpracování a rozplývám se nad tím, jaký je svět zase krásný a vše je zalité sluncem.

Tenhle detox jsem nedokázala tak, jak jsem chtěla. Proč? Čtěte dál.

Koupila jsem domu kilový pytel zrn bezkofeionové kávy. Zvolila jsem kávu, o které jsem byla přesvědčená, že bude výborná, i přesto, že je to decaf.

V sobotu 22.1. jsme se Sabi vypily poslední šálek vynikající kávy a na mlýnek jsem vysypala decaf zrna. Když jsem otevřela sáček čerstvě upražené kávy, nelinula se místností vůbec žádná kávová vůně, jak jsem byla zvyklá s novým sáčkem. Nelinula se ale ani při rozemletí zrn a už vůbec ta káva nevoněla, když se vypresovala. Naopak mi smrděla tak, jako by v ní byla nějaká chemča. Už jen to, jak zvláštně se chovala při přípravě espresa, mně začalo odrazovat od celého mého detoxového nápadu.

Největší hrůza přišla s ochutnáním kávy. Se Sabi jsme se na sebe podívaly a obě jsme věděly, že tohle asi nepůjde. Jsme obě tak strašně zmlsané dobrým kafem, že se nám kroutila pusa, když jsme usrkávaly svůj ranní rituální flat white. Ale nebudu taková frfňa a zvyknu si, říkala jsem si.

V pondělí jsem byla úplně vypnutá, potřebovala jsem se soustředit na práci, byl zrovna den, kdy jsem potřebovala sestavit hodně jídelníčků a já se za boha nedokázala vůbec soustředit. Byla jsem tak zpomalená, že jsem postupovala rychlostí slimáka. Musela jsem si jít udělat zelený čaj, protože jinak bych nedodělala ani z půlky to, co jsem potřebovala.

Zelený čaj pomohl. Na chvilku. Šly jsme raději na vzduch projít se, což nám pomohlo a dodalo ztracenou energii.

V úterý při naší pravidelné ranní 20min józe, Sabi udělala místo bylinkového ranního čaje, čaj černý. Dobrý start, říkala jsem si. Nemohla asi poslouchat, jak jsem den předtím skuhrala o své neproduktivitě. Úterý se neslo v docela dobrém duchu, na decaf jsme si postupně zvykaly a dobré bylo i to, že jsme si ho mohly dát klidně v osm večer. 🙂

Ve středu jsme si ráno řekly, že se půjdeme proběhnout před obědem, abychom načerpaly tu energii, která nám chybí díky nedostatku kofeinu.

Středa byl ale můj první krizový den. Všechno se i zdálo doslova “hnusný”. Všude tma, šeď, taková melancholie, já měla hrozně špatnou náladu, až se mi chtělo brečet. Nic se mi nechtělo, všechno stálo za starou bačkoru. Moje myšlenky směřovaly jen k hrnku lahodné silné voňavé kávy a o to víc mi bylo do breku, že jsem se sama rozhodla si ji odpírat.

Vyběhly jsme ven a Sabi se mě snažila rozptýlit. Nic nepomáhalo. Všechno bylo škaredý. Celý den byl škaredý. Venku zima. Žádné slunce. Hrůza.

A najednou padla otázka: “Tak co kdybysme to vzaly přes město a zašly si na dobrý kafíčko?” a já nemohla uvěřit nejen vlastním uším, jak líbezně to zní, ale i mé vlastní psychice – najednou se při té představě vše začínalo rozsvěcet, vše bylo zase krásné, ani zima už mi nebyla. Začaly mi cukat koutky radostí při představě, že si za chvíli sednu do voňavé kavárny a užiju si svůj neoblíbenější horký nápoj. Ach jo! Takhle lacině podplatitelná jsem, říkala jsem si celou dobu. Ale ten pocit, dát si kávu, byl silnější.

A tak jsme si užily šálek úžasné kávy, moje nálada vzrostla asi o milion procent a zase mě bavilo žít. 😀

Ve čtvrtek jsem vstávala brzy, čekal mě náročnější den, 5 lekcí jako lektorka a dodělat jídelníčky. A bez kafe?

Jenže víte, co se stane, když jednou porušíte? Řeknete si, že když včera, tak dneska sorry jako, ale mám fakt náročný den a musím ho zvládnout. Ach jo, jsem zase ve svých starých kolejích. Jenže doma jen decaf.

Dojela jsem tedy na své dopolední lekce a cestou si dala jeden (velmi ošklivý) flat white. Čím to bylo, že jsem ten den zvládla hezky? Bylo to šálkem (nedobré) kávy, nebo tím, že mě celý ten den obrovsky bavil? Nebo psychickým rozpoložením, že je vše v pořádku, protože jsem si dala kafe?

Ta závislost je příšerná, je fyzická i psychická. A každý den převládá jedna.

V pátek jsme si se Sabi řekly, že teda jak dál – buď to vezmeme vážně a budeme mít jen ošklivý decaf, můžu zkusit různé pražírny, třeba nějaký dobrý seženeme, který nám uspokojí naše zmlsané chuťové receptory. Nebo si prostě koupíme normální kafe.

Řekly jsme si, že není na škodu se pročistit aspoň trochu a tedy dopijeme to kilo zrn bezkofeinu a pak si koupíme kofein a budeme zase normálně žít v růžovém světě.

V neděli na mě padla ta největší hysterická krize. Už jste někdy zažili pocit, že jste naštvaní podráždění až agresivní, odsekáváte, jste unavení a utlumení, není vám hezky, jste vzteklí, ale nemáte k ničemu z toho důvod? Jakože ani ten nejmenší? Tohle byla moje neděle. Byla jsem prostě na pěst, jak se lidově říká. A sama jsem byla nešťastná z toho, co se to se mnou děje a že to prostě nedokážu zastavit, i když bych moc chtěla. Jak kdyby ve mně žil nějaký vetřelec a úplně mě ovládnul.

A tady jsem se rozhodla, že na celý detox kašlu. Nejsem na něj prostě teď ready. Nechci mít takhle ošklivé dny, nechci být hnusná na lidi, které mám ráda, nechci být pořád takhle utlumená a unavená, nechci, aby se mi celý svět zdál jako jedna velká depka.

Hrůza, co dokáže udělat závislost na kávě s nervovou soustavou…

TIPY:

A začala jsem si uvědomovat, co se vlastně dělo celý ten týden, jak mi bylo, co by chtělo udělat jinak.

A pokud o detoxu přemýšlíte, čtěte dál, ráda bych vám dala pár tipů, co bych teď já udělala jinak, co si myslím, že bylo špatně a díky čemu bych detox zvládla lépe, kdyby…

Uvědomte si, proč ten detox vlastně chcete. Co má být výsledkem?

Pokud víte, že jste na kofeinu závislí a chcete to prostě jenom zkusit, dost možná to nebude natolik silná motivace, abyste to trápení chtěli podstupovat. Jako u všeho, i tady je dobré znát to svoje PROČ.

Zvolte si na to správné období

Nevím, zda ten detox působil takhle hrozně jen na mě, nebo se to děje běžně, ale příště bych si zvolila lepší období. Jednak dělat jakýkoli detox v zimě, když je venku pořád šero, kosa, pošmourno, máme obecně přirozeně méně energie a chuti do všeho, a do toho ještě tahle, celkem náročná psychická záležitost, není to úplně ono. Lidi mívají splíny v zimě běžně, takže tomu nemusíme přikládat pod kotel ještě tímto.

A za další – zhruba týden trvá, než odezní ty nejhorší příznaky. Je potřeba ten týden mít spíše klidnější, neklást na sebe žádné vysoké nároky, nepotřebovat být superman, nemít deadliny, dovolit si odpočívat a nebýt úplně efektivní. Jinak budete mít neustálé nutkání nabudit svůj organismus nějakým stimulantem, abyste se mohli soustředit.

Najděte si adekvátní náhradu

Pití kávy je rituál. Ať společenský nebo individuální. Pití kávy je často spojeno právě s tímto rituálem, je to návyk. Proto si najděte co nejpodobnější náhradu kávy. Bezkofeinovou alternativu, caro, čaj bez teinu, prostě něco, co vám tenhle rituál nahradí a vy si užijete svojí chvilku s šálkem něčeho dobrého.

Bude vás bolet hlava

Dost možná bude. A víte, že jedno malé espresso by to spravilo. Ale vy přeci znáte svojí motivaci. Be strong, be brave!

5. A pokud se vám to nepovede…

tak si to hlavně nevyčítejte. Nejde o život. Je to prostě jen výzva jako každá jiná, některá se povede, jiná ne. Důležité je, být v pohodě. Ať s kávou a kofein závislostí, nebo bez ní. Život si máme užívat v radosti. 🙂