Pohankové palačinky s horkými malinami

Na 6 ks palačinek budeš potřebovat:

Na těsto

• 100 g hladké mouky
• 100 g pohankové mouky
• 2 šťastná vajíčka
• 350 ml mandlového (nebo jiného) mléka
• trošku kokosového oleje (na opékání palačinek)
  

  Na náplň

  • co máš rád(a), třeba:
  • skyr či jiný (rostlinný jogurt)
  • ořechové máslo s čokoládou (jakékoli jiné)

  Nahoru na ozdobu

  • zmrzlé maliny
  • čekankový sirup
  • a co máš dalšího rád(a)
  • Ušlehej vajíčka s trochou mléka
  • Přilij je k mouce a dolij mléko
  • Vše smíchej do těsta (tak akorát, ani ne husté, ani ne řídké)
  • Pomaž pánev trochou oleje a pusť se do toho
  • Nalij sběračku s těstem na pánev a nech těsto rozlít po pánvi, ať jsou palačinky tenké
  • Namaž je ořechovým máslem (namaž jen půlku palačinky spíše ve středu), přidej jogurt a zaroluj
  • Maliny nech rozpustit v rendlíku
  • Zakápni trochou čekankového sirupu
  • Polij s nimi palačinky
  • Posyp čím chceš (já použila kakaové drcené boby, borůvky a jedlé květy)
  • Pusť se do toho a užij si je 

Příběh klienta Petra: „Jak se mi povedlo zhubnout a dostat své zdraví pod kontrolu.“

Ing. Petr Lhota, 42 let, manažer kvalityMirku jsem vyhledal proto, že jsem potřeboval nejen zhubnout, ale celkově udělat něco se svým zdravotním stavem. Měl jsem vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, zadýchával jsem se, a celkově jsem si připadal trochu jako slon. Moje váha ukazovala 122 kilo, BMI milion.

Selhal jsem:

Dřív jsem hodně

sportoval, takže pro mě byla moje aktuální váha selháním a styděl jsem se za to, dokonce i před vlastní ženou. O všech náročnějších aktivitách jsem byl donedávna naivně přesvědčený, že je dokážu, mám rád výzvy, s kamarádama jsme často vyráželi na delší treky, na ferraty, ale už jsem jim prostě nestačil.

Do toho šílené výsledky krve, šílené zánětlivé parametry, syndrom dráždivého tračníku, moje tělo mi dávalo jasný signál, který jsem přestal ignorovat až v okamžiku, kdy mi doktorka „jemně“ řekla, že s tímhle tělem se blíží můj funus rychleji, než ostatním.

Úprava stravy:

S Mirkou jsme začali pracovat na úpravě stravy, přidal jsem nejdřív jen lehký pohyb, a byl jsem překvapen, jak to jde dolů.

Změna stravy byla teda oproti dřívějšku dost rapidní, ale nijak náročná. Šli jsme do toho společně s manželkou, která nám pro oba vaří podle receptů od Mirky, a ta je s tím taky spokojená, pochvaluje si tu jednoduchost a rychlost.

Práci mám klasicky od rána do večera, žádné směny, ale nikdy jsem neuměl jíst moc pravidelně, takže

pro mě bylo velkou výzvou naučit se jíst 4x-5x denně.

Cítím se lehčí a plný energie

V jídelníčku mám mnohem méně masa, více rostlinné stravy a musím říct, že mi to nejen chutná, ale cítím se po tom lehčí a plný energie.

Dřív jsem měl často žebírka, steaky, burgery, nebudu nikomu nic nalhávat, vysmíval jsem se veganům („kytkožrouti“) a pochyboval jsem o tom, že žijí zdravě, když nemají dost bílkovin. Je to asi taková česká klasika, ale hodně jsem si o tom přečetl a změnil názor, takže veganům se tímto omlouvám. 

Přidal jsem pohyb:

Začal jsem plavat a lehce běhat a zvládal jsem čím dál větší vzdálenosti. Hlad jsem neměl, Mirka vždycky skvěle zareagovala a jídelníček upravila, když jsem přidal nějaký trénink. Ale nepředstavujte si nic profi, dostal jsem se z 4000 kroků/den na 7000 kroků/den + 2x týdně plavání + 2x týdně běhání a s tím jsem maximálně spokojený. 

Po pár měsících jsem zvládl svůj první běžecký závod (doběhl jsem se starými a chromými), po roce jsem uběhl maraton. Něco, co bych už nikdy nevěřil, že dokážu. 

Zhubl jsem 31 kg za rok!

Díky pohybu a změně stravy, ve které už není nic smaženéno, nic tučného, jen minimum masa, ale zato je maximálně barevná, zelená, plná živin a života, jsem zhubl za rok 31 kilo. Přestal jsem si dávat nezdravá jídla „za odměnu“.

Uvědomil jsem si, že můj původní jídelníček bylo něco, co mě zabíjelo. Vždycky jsem kroutil hlavou nad kuřákama, že si dobrovolně ničí vlastní život, a přitom jsem do sebe pokrytecky soukal klobásu. Člověk by si měl vždycky nejdřív zamést před vlastním prahem. 

Teď už doma nepočítáme každý gram, máme to v oku. Po roce si vaříme i vlastní vymyšlená jídla, ale Mirka nám poskytla spoustu receptů, které se neomrzí. V práci se mi nejdřív smáli, že si nosím krabičky jak školáček, ale při koronaviru se to stalo standardem, takže pohoda, už si je nosí všichni.

Po roce jsem přišel k mojí doktorce na kontrolu. Změřila mi tlak, cukr, cholesterol a kdovíco ještě, a koukala na mě jak na zjevení. Hned mi sebrala všechny prášky (které jsem stejně pomalu vysazoval). 

A co byla největší bomba? Můj dráždivý tračník odešel stejně potichu jako přišel. O té nemoci se moc nemluví, ale já dřív vážně proseděl spoustu času na záchodě.

Nejdůležitější momenty při mojí proměně:

1. Že do toho šla i moje manželka, takže jsme se navzájem podporovali, když jsme občas měli depkoidní náladu. Nebo když jsme šli na návštěvu za rodinou nebo za kamarádama a nesli si s sebou krabičky s večeří. To ona byla naše silná vůle.
2. Že jsem si našel parťáky na sportování, to mě hodně nakoplo. Plavat chodím sám, ale běhání mě hodně baví ve dvou. Když vím, že na mě někdo někde čeká, prostě jdu, i když se mi nechce. A postupem času se to trápení přetavilo do radosti a endorfínů.
3. Že tu pro mě byla Mirka kdykoliv jsem potřeboval,
   1. kdykoliv jsem si nebyl s něčím jistý, kdykoliv jsem potřeboval vrátit do hry.

   Tímto všem moc díky, sám bych to nikdy nedokázal. 

   Petr

O kávě, závislosti a kávovém detoxu (č.1)

Kávový detox. Haha proč? Takový nesmysl! To nikdy neudělám. Nepít kafe? Nikdy! MIluju kafe. Nemůžu bez kafe žít!…

Domácí pákový kávovar je můj nejlepší kamarád. Zkouším různá zrna, z větších i menších pražíren, různé metody zpracování, různá alternativní mléka. 

Tohle je prostě moje kávová láska. A co tady dělá ten narušitel kávový detox? 

Tak pojďme postupně:

Už nějakou dobu dělám vše možné pro své zdraví. Postupně do svého života přibírám zdravé návyky a odstraňuji ty nezdravé. Vše začalo stravou a zpomalením svého života, větším sebe-uvědomováním.  A krok po kroku jdu dále, eliminuji chemii, toxiny, ať jde o kosmetiku nebo smog, umělé svícení apod. ze svého života a snažím se vracet k co největší přirozenosti a tomu, jak je vlastně naše tělo přírodou naprogramováno. A s tím souvisí i zdravý spánek. 

Se spánkem trochu zápasím, ať zkouším všechno možné. Dřív jsem pila kafe jako vodu, ráno, v poledne, večer, kdykoli. Pila jsem ho hodně. Takže moje nervovásoustava jela na kofeinové vlně celý den. Měla jsem taky celý den honičku a vnitřní pres, co všechno musím udělat a stihnout a moji produktivitě pomáhal další šálek silné kávy. Večer jsem padla únavou do postele a ráno se total vyřízená probouzela a nedokázala fungovat bez kafe. Nejdřív single espresso, pak dvojité a pak to došlo až tam, že jsem si po hodině až dvou musela dát další double. 

Velmi dobře jsem si uvědomovala svojí závislost na kofeinu. Prostě bez něj jsem měla totální depku den. Kdykoli jsem někam jela přes noc, první, co jsem řešila – “dám si tam někde kafe? Nebo si přivezu svojí kávu? Nebo rovnou moka konvičku?” Na víc dní jsem si dokonce balila Nespresso kávovar a kapsle. A když jsem ráno to kafe neměla, byla jsem jako bez života, unavená, vypnutá, jak chodící troska, co má fakt špatnou náladu.

Bohužel, i když jsem změnila spoustu věcí ve svém životě, s ranním vstáváním mám problém pořád. Spím 7-8 hodin denně. Takový luxus jsem si dovolila až v posledním roce a půl. Poslední kofein posílám

do svých žil kolem 15:00. Večer svítím co nejmíň, snažím se nebýt na notebooku ani koukat moc do mobilu. Piju meduňkový čaj. Větrám. Chodím přes den na vzduch, sportuji. Nejím několik hodin před spaním. Občas si vezmu kozlíka. A ráno vstávám jak mrtvola. Unavená a protivná. A první, co jdu udělat, je probudit nejlepšího kámoše – kávovar.

Řekla jsem si, že to zkusím změnit. 

Začala jsem se zajímat o účinky kávy na nervovou soustavu a vlastně mě to docela vyděsilo. Pořád se všude spekuluje o tom, zda je káva zdravá nebo není,

zda je zdravější s mlékem nebo naopak.
Uvedu to tedy na pravou míru: 

Káva je zdravá, obsahuje antioxidanty, minerální látky, kyseliny, dobré oleje, a s mlékem se zjemní a není dráždivá pro žaludek. Protože jinak žaludek zakyseluje. Jako s žádnou potravinou, ani s kávou by se to tedy nemělo přehánět. A je to také příjemný společenský rituál. Sbližuje lidi. To se kávě nikdy nevezme.

Vedle toho ale je potřeba vnímat kávu jako stimulant, tedy látku ovlivňující naší nervovou soustavu.

Co káva způsobuje? Oddaluje únavu, zbystřuje myšlení, zlepšuje koncentraci, může způsobovat také pocity euforie, stimuluje ke sportovnímu výkonu, zrychluje tepovou frekvenci, uvolňuje hladké svalstvo, rozšiřuje tepny. U senzitivních jedinců vznikají stavy bušení srdce, třes rukou, nervozita. Káva také zvyšuje krevní tlak – do okamžiku, než si na ní tělo zvykne.

Kofeinu se tělo zbavuje cca 6 hodin po pozření kávy. Při pravidelné konzumaci kávy se stává organismus

rezistentní a vzniká závislost.

Protože v těhotenství prochází kofein i placentou, může při nadměrném příjmu kávy dojít ke snížení růstu plodu. Při kojení se kofein dostává do mateřského mléka, dítě pak může být podrážděné a může trpět nespavost. Káva má močopudné účinky, které mohou z organismu odplavovat draslík a zinek a zabraňovat přijímání vápníku a železa. 

Káva neurychluje vystřízlivění.

Tohle jsou fajn informace, ale co pro mě ale bylo zásadní? To, že moje nervová soustava je nějak přírodou naprogramovaná. Teoreticky bych neměla potřebovat kofein k normálnímu běžnému fungování, k rannímu probuzení se atd. Když dost spím, nežiju v energetickém deficitu, neměla bych přeci stimulant ani potřebovat? Jenže kvůli pravidelnému dlouhodobému pití kávy a tedy konzumace kofeinu, moje nervová soustava postupně otupuje a já se už jenom díky ní dostávám na úroveň, jak bych měla přirozeně fungovat bez ní. 

U neotupělých jedinců má káva právě ony účinky, které jsem psala výše. Ale mě už káva jen dostává do té

přirozené hladiny a bez ní jsem výrazně pod tou hladinou. 

A dostáváme se k tomu detoxu, Chtěla bych vám popsat, co se dělo, když jsem se rozhodla kávu vysadit, zlepšit díky tomu vstávání a očistit svojí nervovou soustavu od té otupělosti a rezistence. A že to byla jízda na horské dráze! 

Zajímá vás to? Tak v dalším článku vám to podrobně popíšu. 

Jak probíhal můj kávový detox a tipy, jak ho zvládnout (č.2)

V minulém článku jsme si něco řekli o kávě a popsala jsem vám i důvody, proč jsem se pro kávový detox rozhodla. 

V tom dnešním vám popíšu podrobně svojí jízdu na detoxové horské dráze. 

V první řadě musím říct, že jsem byla hodně překvapená sama ze sebe, ze svého chování. Nedokázala jsem udržet svoje emoce pod kontrolou a celý svět mi najednou připadal škaredý, jako fakt ošklivé místo k žití…

Píšu tenhle článek a usrkávám šálek lahodné výběrové kávy z pražírny Miacoffee, Kostarika, naturální zpracování a rozplývám se nad tím, jaký je svět zase krásný a vše je zalité sluncem. 

Tenhle detox jsem nedokázala tak, jak jsem chtěla. Proč? Čtěte dál.

Koupila jsem domu kilový pytel zrn bezkofeionové kávy. Zvolila jsem kávu, o které jsem byla přesvědčená, že bude výborná, i přesto, že je to decaf.

V sobotu 22.1. jsme se Sabi vypily poslední šálek vynikající kávy a na mlýnek jsem vysypala decaf zrna. Když jsem otevřela sáček čerstvě upražené kávy, nelinula se místností vůbec žádná kávová vůně, jak jsem byla zvyklá s novým sáčkem. Nelinula se ale ani při rozemletí zrn a už vůbec ta káva nevoněla, když se vypresovala. Naopak mi smrděla tak, jako by v ní byla nějaká chemča. Už jen to, jak zvláštně se chovala při přípravě espresa, mně začalo odrazovat od celého mého detoxového nápadu. 

Největší hrůza přišla s ochutnáním kávy. Se Sabi jsme se na sebe podívaly a obě jsme věděly, že tohle asi nepůjde. Jsme obě tak strašně zmlsané dobrým kafem,

že se nám kroutila pusa, když jsme usrkávaly svůj ranní rituální flat white. Ale nebudu taková frfňa a zvyknu si, říkala jsem si.

V pondělí jsem byla úplně vypnutá, potřebovala jsem se soustředit na práci, byl zrovna den, kdy jsem potřebovala sestavit hodně jídelníčků a já se za boha nedokázala vůbec soustředit.  Byla jsem tak zpomalená, že jsem postupovala rychlostí slimáka. Musela jsem si jít udělat zelený čaj, protože jinak bych nedodělala ani z půlky to, co jsem potřebovala. 

Zelený čaj pomohl. Na chvilku. Šly jsme raději na vzduch projít se, což nám pomohlo a dodalo

ztracenou energii.

V úterý při naší pravidelné ranní 20min józe, Sabi udělala místo bylinkového ranního čaje, čaj černý. Dobrý start, říkala jsem si. Nemohla asi poslouchat, jak jsem den předtím skuhrala o své neproduktivitě. Úterý se neslo v docela dobrém duchu, na decaf jsme si postupně zvykaly a dobré bylo i to, že jsme si ho mohly dát klidně v osm večer. 

Ve středu jsme si ráno řekly, že se půjdeme proběhnout před obědem, abychom načerpaly tu energii, která nám chybí díky nedostatku kofeinu.

Středa byl ale můj první krizový den. Všechno se i zdálo doslova “hnusný”. Všude tma, šeď, taková melancholie, já měla hrozně špatnou náladu, až se mi chtělo brečet. Nic se mi nechtělo, všechno stálo za starou bačkoru. Moje myšlenky směřovaly jen k hrnku lahodné silné voňavé kávy a o to víc mi bylo do breku, že jsem se sama rozhodla si ji odpírat. 

Vyběhly jsme ven a Sabi se mě snažila rozptýlit. Nic nepomáhalo. Všechno bylo škaredý. Celý den byl škaredý. Venku zima. Žádné slunce. Hrůza. 

A najednou padla otázka: “Tak co kdybysme to vzaly přes město a zašly si na dobrý kafíčko?” a já nemohlauvěřit nejen vlastním uším, jak líbezně to zní, ale i mé vlastní psychice – najednou se při té představě vše začínalo rozsvěcet, vše bylo zase krásné, ani zima už mi nebyla. Začaly mi cukat koutky radostí při představě, že si za chvíli sednu do voňavé kavárny a užiju si svůj neoblíbenější horký nápoj. Ach jo! Takhle lacině podplatitelná jsem, říkala jsem si celou dobu. Ale ten pocit, dát si kávu, byl silnější. 

A tak jsme si užily šálek úžasné kávy, moje nálada vzrostla asi o milion procent a zase mě bavilo žít. 

Ve čtvrtek jsem vstávala brzy, čekal mě náročnější den, 5 lekcí jako lektorka a dodělat jídelníčky. A bez kafe? 

Jenže víte, co se stane, když jednou porušíte? Řeknete si, že když včera, tak dneska sorry jako, ale mám fakt náročný den a musím ho zvládnout. Ach jo, jsem zase ve svých starých kolejích. Jenže doma jen decaf.

Dojela jsem tedy na své dopolední lekce a cestou si dala jeden (velmi ošklivý) flat white. Čím to bylo, že

jsem ten den zvládla hezky? Bylo to šálkem (nedobré) kávy, nebo tím, že mě celý ten den obrovsky bavil? Nebo psychickým rozpoložením, že je vše v pořádku, protože jsem si dala kafe? 

Ta závislost je příšerná, je fyzická i psychická. A každý den převládá jedna.

V pátek jsme si se Sabi řekly, že teda jak dál – buď to vezmeme vážně a budeme mít jen ošklivý decaf, můžu zkusit různé pražírny, třeba nějaký dobrý seženeme, který nám uspokojí naše zmlsané chuťové receptory. Nebo si prostě koupíme normální kafe.

Řekly jsme si, že není na škodu se pročistit aspoň trochu a tedy dopijeme to kilo zrn bezkofeinu a pak si koupíme kofein a budeme zase normálně žít v růžovém světě. 

V neděli na mě padla ta největší hysterická krize. Už jste někdy zažili pocit, že jste naštvaní podráždění až agresivní, odsekáváte, jste unavení a utlumení, není vám

hezky, jste vzteklí, ale nemáte k ničemu z toho důvod? Jakože ani ten nejmenší? Tohle byla moje neděle. Byla jsem prostě na pěst, jak se lidově říká. A sama jsem byla nešťastná z toho, co se to se mnou děje a že to prostě nedokážu zastavit, i když bych moc chtěla. Jak kdyby ve mně žil nějaký vetřelec a úplně mě ovládnul. 

A tady jsem se rozhodla, že na celý detox kašlu.

Nejsem na něj prostě teď ready. Nechci mít takhle ošklivé dny, nechci být hnusná na lidi, které mám ráda, nechci být pořád takhle utlumená a unavená, nechci, aby se mi celý svět zdál jako jedna velká depka. 

Hrůza, co dokáže udělat závislost na kávě s nervovou soustavou… 

TIPY:

A začala jsem si uvědomovat, co se vlastně dělo celý ten týden, jak mi bylo, co by chtělo udělat jinak.

A pokud o detoxu přemýšlíte, čtěte dál, ráda bych vám dala pár tipů, co bych teď já udělala jinak, co si myslím, že bylo špatně a díky čemu bych detox zvládla lépe, kdyby… 

1. Uvědomte si, proč ten detox vlastně chcete. Co má být výsledkem? 

Pokud víte, že jste na kofeinu závislí a chcete to prostě jenom zkusit, dost možná to nebude natolik silná motivace, abyste to trápení chtěli podstupovat. Jako u všeho, i tady je dobré znát to svoje PROČ.

2. Zvolte si na to správné období

   Nevím, zda ten detox působil takhle hrozně jen na mě, nebo se to děje běžně, ale příště bych si zvolila lepší období. Jednak dělat jakýkoli detox v zimě, když je venku pořád šero, kosa, pošmourno, máme obecně přirozeně méně energie a chuti do všeho, a do toho ještě tahle, celkem náročná psychická záležitost, není to úplně ono. Lidi mívají splíny v zimě běžně, takže tomu nemusíme přikládat pod kotel ještě tímto.

   A za další – zhruba týden trvá, než odezní ty nejhorší příznaky. Je potřeba ten týden mít spíše klidnější, neklást na sebe žádné vysoké nároky, nepotřebovat být superman, nemít deadliny, dovolit si odpočívat a nebýt úplně efektivní. Jinak budete mít neustálé

   nutkání nabudit svůj organismus nějakým stimulantem, abyste se mohli soustředit. 

   3. Najděte si adekvátní náhradu

   Pití kávy je rituál. Ať společenský nebo individuální. Pití kávy je často spojeno právě s tímto rituálem, je to návyk. Proto si najděte co nejpodobnější náhradu kávy. Bezkofeinovou alternativu, caro, čaj bez teinu, prostě něco, co vám tenhle rituál nahradí a vy si užijete svojí chvilku s šálkem něčeho dobrého. 

   4. Bude vás bolet hlava

      Dost možná bude. A víte, že jedno malé espresso by to spravilo. Ale vy přeci znáte svojí motivaci. Be strong, be brave! 

      5. A pokud se vám to nepovede…

      tak si to hlavně nevyčítejte. Nejde o život. Je to prostě jen výzva jako každá jiná, některá se povede, jiná ne. Důležité je, být v pohodě. Ať s kávou a kofein závislostí, nebo bez ní. Život si máme užívat v radosti.Držím vám palce. Držte je i mně. Až se oteplí a já zase najdu motivaci, možná do toho půjdu zas. 

Základní pravidlo hubnutí aneb co je to kalorický deficit?

Kdo se má v těch pojmech vyznat..? 
Jaký je rozdíl mezi kilojoulem a kalorií? Co je kalorický deficit? Co je bazální metabolismus a k čemu ho potřebuji znát? Je nutné vážit si jídlo? 

Kalorický deficit

Smyslem redukce je dostat se do tzv. kalorického deficitu. Tedy příjem energie z jídla minus výdej energie z aktivit a fungování našeho těla. Pokud je příjem energie dlouhodobě nižší než výdej, jsme v kalorickém deficitu, tedy vydali jsme více, než jsme doplnili a hubneme.
Pokud je to naopak, přijímáme dlouhodobě z jídla více energie než vydáváme pohybem, jsme v kalorickém nadbytku a přibíráme. Příjem energie < výdej energie = kalorický deficit (hubneme)

Energii přijímáme z veškerého snězeného jídla i vypitého pití. 
Energii vydáváme aktivní energií z pohybu a klidovou energií z toho, že prostě jenom jsme.

Energie se měří v jednotkách kilojoule (kJ) nebo kilokalorie (kCal). 
Platí zde vztah, že 1 kCal = 4,185 kJ. 

Klidová energie/neboli bazální metabolismus

(BMR)

Je to energie, kterou naše tělo potřebuje ke svojí činnosti, tedy pro zachování základních životních funkcí (dýchání, trávení, spaní, myšlení, pumpování srdce apod.). 

Je důležité, aby energetický příjem ze stravy nebyl nikdy nižší než je náš bazální metabolismus. Je to zdraví nebezpečné, protože naše tělo by nemělo dost energie na svoje fungování.

Aktivní energie

Je energie, kterou vydáme nad rámec té klidové. Např. když si jdeme zacvičit, zaběhat, nebo na procházku apod. Když nám naše chytré hodinky ukazují při aktivitě spáleno:

Aktivní kilojouly: 2.261 kJ
Kilojoulů celkem: 2.569 kJ

• Znamená to, že:
• celkem jsme spálili 2.569 kJ
• z toho 2.261 bylo aktivitou, tedy silovým tréninkem
• a zbytek, tedy 308 kj by prostě bylo vydáno tak či tak, i kdybychom leželi na gauči, protože tělo je živé, dýchá, funguje…

  Výdej energie nám dnes již celkem přesně počítají naše chytré hodinky. Ale s příjmem energie to může být obtížnější. Abychom dokázali spočítat, kolik energie přijímáme ze stravy, je potřeba se alespoň v základu orientovat ve výživových hodnotách potravin. Nebo využít služeb nějakého výživového specialisty, který nám s tím poradí. 

  Bazální metabolismus (BMR) nám orientačně dokáží ukázat chytré hodinky, přesněji se to dozvíme převážením na speciálních váhách typu inBody či Tanita apod.

  Pokud známe BMR, je potřeba vzít v potaz naší denní aktivitu – z povolání a ze sportu. 

  A nastavit tak optimální denní příjem energie dle našeho cíle. 

  S nastavením správného příjmu energie nám opět může pomoct výživový specialista, nebo můžeme prohledat internet a najít různé, volně dostupné kalkulačky. Za jejich správnost však nelze dát ruku do ohně. 

  Pro ilustraci si můžeme vzít jako příklad mladou ženu,

  která má BMR 5.600 kJ, tři náročnější tréninky týdně a sedavou práci, chce hubnout, vyšel jí průměrný příjem energie 7.700 kJ denně a dochází zde k pozvolné a dlouhodobé redukci.

  7.700 kJ si rozdělí na 5 chodů denně a každé jídlo navaří tak, aby splňovalo vypočítanou energii.
  Jak se dá rozdělit tento energetický příjem ze stravy, můžete vidět tady – ukázka z jídelníčku EAT-PLAN vegan:

  Je nutné vážit si jídlo?

  Používat při vaření kuchyňskou váhu je noční můrou velkého množství lidí. Popravdě ale na tom není nic tak hrozného, jak se může zdát. Ani to nezabere nic moc času navíc.

  Naopak, vážení surovin nám dá nejen jistotu, že nejíme zbytečně moc nebo málo a můžeme si tak naplno užít svojí porci bez výčitek a pochybností, ale také nás to naučí znát velikost porcí.
  Umět si představit, co je 50g chleba a co je 100g rýže. A kolik energie z tohoto množství přijímáme. Naučí nás to koukat se na jídlo jiným způsobem. Zdravým

  způsobem.
  A nebojte, vážit stačí zpočátku prvních pár týdnů. Poté už to budeme mít v oku. 

  Co je jídelníček EAT-PLAN?

  Již předpřipravený jídelníček na 4 týdny, který zadáním vašich parametrů vypočítá váš BMR, potřebný denní kalorický příjem a rovnou přepočte všech 140 receptů tak, aby vám pomohl zhubnout. Dlouhodobě a trvale.

Jíst podle jídelníčku? Ano, nebo je to jen vyhození peněz? RECENZE KLIENTKY.„…nejen, že jsem se zbavila přebytečného tuku, ale vrátila se mi energie, které se mi v průběhu dne nedostávalo. A největší pochvala za těch šest týdnů byla od mé dcery: “Mami, už nevypadáš unavená životem..“…“

Tento článek je zpětnou vazbou mojí klientky, která si prošla službou výživový koučink. Její osobní dopis není mnou nijak neupravený, je zkopírovaný z emailu tak, jak mi ho poslala:

Milá Mirko,

Již dlouho jsem zkoumala na různých platformách různé výživové poradce a jejich služby orientované na sestavování jídelníčku. Bohužel, nebo, bohudík, nevyhovovali kritériím, jež jsem si nastudovala, že by měl výživový poradce splnit.

Úplně jsem nepotřebovala hubnout, ale chtěla jsem se cítit dobře. Byla jsem vegetariánka, ale nějak podvědomě jsem cítila, že moje strava není vyvážená. Zároveň jsem toužila vrátit se k veganství, ale s tím, že

tělo bude dostávat vše, co potřebuje. Poslední moje dvouletá veganská zkušenost totiž skončila nedostatkem živin a energie.

Také  jsem si říkala, že sestavení jídelníčku jsou asi vyhozené peníze, že když si stáhnu a budu se orientovat podle kalorických tabulek, tak si dokážu přeci poskládat jídelníček sama, ne? Až na to, že kalorické tabulky jsou fajn, jen jsem jedla to stejné dokola a celé to bylo takové nudné a nezábavné.

A tak jsem se rozhodla Vás oslovit, neboť jsem s Vámi měla výbornou zkušenost z fitka. Začala jsem Vás sledovat na sociálních sítích a překvapeně zjistila,

že jako jedna z mála sestavujete i veganské jídelníčky. Aleluja!!!

A i když už jsem Vás znala, stejně mě Váš profesionální přístup, vstřícnost, otevřenost a srdečnost překvapily. Jako, měla jsem nějakou představu, jak bych chtěla, aby naše spolupráce probíhala, ale toto bylo opravdu nad očekávání a moji fantazii.

První osobní schůzka, kde jste chtěla vědět vše o mém životním stylu tak, abyste mi dokázala poskládat jídelníček na míru, mě přesvědčila, že by Vás měli oslovit všichni, kdo uvažují, že by chtěli něco na svém životním stylu změnit. 

A pak jste mi poslala sestavený jídelníček na první týden s tím, ať vyzkouším, jak mi vyhovuje, dáme si vědět, co je potřeba změnit a jak.

Wow, jakože cože? To je bomba, takže ne, že jídelníček rovnou na 4 týdny, jak jsem viděla u jiných a nazdar  , ale vysoce individuální přístup. Kdykoli jsem se Vám mohla ozvat, poslat zprávu či hlasovku a vždycky jste reagovala ihned. 

A k jídelníčku? Jsou ještě nějaká superlativa, která jsem nepoužila? Takže…výborný, chutný, barevný, kreativní, zdravý, inspirativní a plný energie.

Během naší spolupráce se mi staly výborné historky. První, kdy jsem šla na preventivní prohlídku k lékaři, a sestra v ordinaci říká: „Jsem Vás ani nepoznala, Vy záříte.., hrozně Vám to sluší, Vy máte novýho chlapa, že jo..?“ Tak jsem odpověděla: „Ne, já mám Mirku…“ 

A druhá s mými studenty. Po zkoušce mi jeden student říká: „Paní magistro, můžu se Vás zeptat na něco osobního?“ A protože učím sociální práci a se studenty máme úzké vazby, tak jsem řekla, že ano… Jaké překvapení. “Prosím, neuražte se, ale co je u Vás v osobním životě nového, že jste celá taková jiná, usměvavá, zářivá a spokojená…?“ Nevím, na co

narážel, ale odpověď ho evidentně překvapila. „No, plním si sny a nechala jsem si sestavit jídelníček od Mirky P.“ Tímto ale neskončilo  , přišla od něj ještě dobrá rada ….“Tak v tom pokračujte, evidentně Vám to svědčí..“  Díky Mirko a díky moji milí studenti.

Co bych Vám ještě chtěla říci na závěr, že jídelníček chutná i mojí šestnáctileté dceři. Když  se blížil konec naší spolupráce, tak jsem doma vyslechla: „Mami, musíš ještě přiobjednat týdny, je to výborný..“ Ale co mě potěšilo asi nejvíce – nejen, že jsem se zbavila přebytečného tuku, ale vrátila se mi energie, které se mi v průběhu dne (většinou po obědě to začalo

a klesalo) nedostávalo. A největší pochvala za těch šest týdnů byla od mé dcery…“Mami, už nevypadáš unavená životem..“

Mirko, moc děkuji za vše, jste vážně skvělá! SašaSpokojené ženy – klientka Saša a její dcera 

[Ze zákulisí] Jak se tvořil digitální chytrý jídelníček EAT-PLAN?

Vím, že každý potenciální zákazník vidí hotový produkt a přemýšlí, jak a zda vůbec mu může být užitečný. Jak mu může pomoct zlepšit život a počítá, zda za cenu, kterou za produkt zaplatí, získá pro sebe dostatečnou hodnotu.

A je to tak v pořádku. I já tak přemýšlím samozřejmě.
V poslední době ale tím, jak se brutálně zdražuje všechno a roste inflace, jsem se víc začala koukat i na pozadí vzniku produktů, abych to celé pochopila a jen nebrblala, proč je něco tak drahé. 

A tak jsem se zamýšlela, jaké zákulisí je vlastně za EAT-PLAN chytrým jídelníčkem a inspirovalo mě to k tomu,napsat tento blogový článek. Je to vlastně docela bizár.

Když jsem do své služby výživového koučinku (jídelníčky na míru) měla zapojeno 7 klientů najednou, už to pro mě přestávalo být komfortní. Nejen, že jsem proseděla nespočet hodin u tvorby jídelníčků, ale zároveň jsem cítila, že ztrácím pozornost na každého jednotlivého klienta.

A tak jsem přemýšlela, jak to udělat, abych dokázala pomoci více klientům najednou, doručila přitom kvalitní produkt (jídelníček) a odvedla profesionální službu (konzultace).

Psal se listopad 2021, šla jsem vypnout unavenou hlavu do sauny a tam mě to trklo. Chytrý jídelníček, co

sám počítá. Najednou jsem měla velikou vizi před očima. Ožila jsem a naplnila se radostí. Plánovala jsem si a přemýšlela, jak by asi mohl vypadat, co všechno by měl umět, jak by měl pomáhat…

Ale jak ho vytvořit?

Nejsem žádný ajťák, programátor… Jsem žena, která ráda uvaří dobrou večeři a postará se o teplo a útulno domova.

I když ze své komfortní zóny vyšlapuji dnes a denně. Víte, jsem ve svém podnikaní takový „one man show“.

Prostě vše si dělám sama. Výživové poradenství, nápady, kreativu, ale také celý web, grafiku, kampaně, emailový marketing, texty, marketing obecně.

Musím se proto hodně vzdělávat. Vše se učím za běhu a vše ihned převádím do praxe. Vše mi také proto trvá a dost věcí mi nefunguje, jak se dnes očekává (třeba sociální sítě, nebo dělání videí apod.). Jednoduše to nestíhám. A do toho jsem děsně netrpělivá a vše bych chtěla mít hned.

Naštěstí ale, mám přítelkyni, kterou baví excel. Tak jsme začaly v té sauně brainstormovat, plánovat, přemýšlet… Já viděla hotový produkt a to, co umí. Ona

viděla vzorce, čísla, komplexní funkčnost… Ani jsme v té sauně nemohly vydržet, běžely jsme domu a vrhly se na to.

Vypnout hlavu a odpočinou se mi tedy zaručeně nepovedlo! 

A tak plynuly dny… A přišly vánoce. A já je celé proseděla u noteboku. Dala jsem si totiž deadline do 5.1.2022 a naplánovala svojí první prodejní kampaň. O vánoční svátky jsem u notebooku trávila už i noci. Ráno jsem k tomu sedla, odtrhla jsem se v jednu ráno a nemohla spát. A takhle to pokračovalo.

Plna očekávání jsem v lednu spustila svojí první kampaň. A nebyla vůbec úspěšná. Prodalo se 14 jídelníčků. Čekala jsem, že jich bude 150. 

Byla jsem zklamaná a vyčerpaná. A neměla jsem sílu pokračovat, protože jsem se úplně vyšťavila… Chtěla jsem to vzdát. Ale místo toho jsem začala ještě víc studovat, jak funguje online marketing. A pustila jsem se do toho znovu a lépe.

A proto jsem tak hrdá na to, co vzniklo z jednoho mého nápadu. A věřte, že na cestě od nápadu po dnešní finální verzi jídelníčku následovaly měsíce tvrdé práce, další nespočet dní prosezených od rána do noci u počítače, hodně rozčilování, že to nefunguje, sprostých slov, pocitů zoufalství a vysílení, hodně myšlenek, že to nezvládnu, že to vzdám…

Ono to totiž není jen o jídelníčku. Ten produkt už byl dávno hotový. Ale to vytvoření celého webového zázemí pro jeho prodej a propagaci, automatizaci, komunikaci, pro jeho doručení atd…
A když jsem to konečně celé dodělala a spustila, ono se to zase neprodávalo.
A moje očekávání opět vystřídalo veliké zklamání. Trávila jsem nad tím veškerý svůj pracovní i volný čas.A já opět stála na hraně toho, že to vzdám. 7 měsíců pracuji od nevidím do nevidím na něčem, co nefunguje a negeneruje peníze. Co pořád dělám špatně? Moje vize se rozplývala a zaměňovala se za černočerné poraženecké myšlenky. Byla jsem frustrovaná. 7 měsíců tvrdé práce bez výsledku je velmi náročné zvládnout pozitivně.

Začala jsem tedy víc cvičit, brigádničit v kavárně a dala si odstup od toho všeho. Potřebovala jsem ten ajtý svět vyměnit za svět s lidmi z masa a kostí.

A tak jsem se zase oklepala, odpočinula, vyvztekala a pokračovala. Věřila jsem totiž v tuhle vizi i v sama

sebe.

A nakonec z toho vznikl úžasný jídelníček, který skvěle funguje, který zaručuje výsledky, má už ke stovce spokojených uživatelů a dokonce jsem díky němu navázala spolupráci v jednom velkém řetězci fitness, kde ho chtějí do portfolia produktů.

A protože bedlivě naslouchám, co klientům chybí nebo by se jim líbilo, prošel jídelníček už dvěma zásadními aktualizacemi:

V té první mu byl komplet předelán design a uvedl se do tisknutelné formy. 

Ve druhé jsem přidala funkci výměník potravin. Můžete si vyměňovat potraviny, které nemáte v jídelníčku ráda, za jiné a výměník přepočte gramy té nové potraviny, aby to odpovídalo kalorické hodnotě z receptu. 

Třetí aktualizace nás brzy čeká. A ta bude REVOLUČNÍ. Jídelníček bude hrozně moderní, ještě flexibilnější, plný nových funkcí, které ho ještě více zindividualizují a získá komplet nový kabát. O tuto aktualizaci se mi ale už postará expert na programování.

Aktualizovaný jídelníček poskytuji vždy ZDARMAvšem, kteří si ode mě jídelníček již zakoupili v minulosti. S každou aktualizací však narůstá jeho hodnota, tedy i cena. 

Mýtus v hubnutí: Hubnutí jsou diety, hladovění, odříkání si…

Hubnutí jsou diety, hladovění, odříkání  si…

To je klasický zažitý mýtus a my si potom myslíme, že abychom zhubly, je potřeba mít hlad. Hladovět.

Teď čtěte dobře – vy se můžete do krásné postavy projíst jídlem!

Stačí tomu jen trochu porozumět:Představte si, že každá potravina má energii,

vyjádřenou číslem. Vy máte na začátku dne v sobě prázdnou baterku a potřebujete ji nabíjet energií, aby vás ta baterka mohla pohánět. Aby vaše tělo mohlo dýchat, mozek myslet, abyste se mohly hýbat, koukat, apod., potřebuje na to mít jisté množství té energie.

Abyste udržovaly svoji hmotnost, nabijete za celý den svoji baterku na 100%.

Tak, že jíte různé potraviny s různým množstvím energie. Snídaně obsahuje třeba 20% celkové denní energie vaší baterky, oběd 30%, svačinky po 10% a večeře taky 30%.

Někdy tu baterku ale zase trochu vybijete, třeba tím, že se jdete projít nebo si zasportovat.. Třeba o 20%.

A podle toho, jak přes den hospodaříte s vaší energií v baterce, tak buď hubnete, nebo nabíráte, nebo jste ve vyvážené energetické bilanci.

Pokud skončíte svůj den s baterií nabitou na méně než 100%, tak hubnete.

Pokud naopak máte baterku přebytou, musí se ta energie uložit na později – třeba do nějaké power banky.V tomto případě se ta přebytečná energie ukládá do tukových zásob, ne do power banky, a tímhle způsobem se přibírá na váze i na cm.

Možná si říkáte, že abyste zhubly rychleji, stačí prostě jen plnit svoji denní baterku třeba jen 50% energie. Jenže tak to taky není!

Pozvu nám do hry ještě parametr zdraví. Zdraví nám říká, že bychom neměli klesat pod určitou úroveň denní energie, která je u každého jiná. Říká se ji klidová energie, neboli bazální metabolismus (BMR). 
Je to pro nás důležitý parametr pro zdravé hubnutí. Určuje, kolik energie potřebuje naše tělo a všechny jeho soustavy a orgány k tomu, aby dokázaly fungovat zdravě. Tedy měly pro svůj chod zajištěn minimální potřebný dostatek energie.

Abychom hubnuly zdravě, potřebujeme se držet v naší baterce mezi minimálním potřebným množstvím a pod 100%.

A teď nám sem vstoupí ještě parametr, který se jmenuje paradox. 
Mnoho lidí s nadváhou, až obézních, může třeba jíst málo, ale tloustne. Znáte úsporný režim baterie? Když má málo, tak o to víc šetří (ukládá na horší časy), aby stále zachovala funkčnost. Metabolismus se zpomaluje, tělo nám nevěří. Takže cokoli se do něj pošle, to tělo uloží na horší časy, ve formě tuku. Ajajaj… jsme v začarovaném kruhu… Více o tom příště.Chcete pomoct s hubnutím? Pořiďte si jednoduchý nástroj – můj chytrý jídelníček.

RS a Ponvory: Co byste měli vědět před nasazením? (+ moje zkušenost)

V tomto článku se podrobněji podíváme na lék Ponvory (účinná látka Ponesimod). Pokud jste na tento článek narazili, je možné, že vám nebo vašemu blízkému byla tato léčba doporučena, a vy nyní hledáte srozumitelné informace.

Ponvory je relativně novým lékem, schváleným pro léčbu RS v roce 2021. Funguje na podobném principu jako například lék Aubagio, nicméně klinické studie naznačují, že by mohl být účinnější ve snižování počtu relapsů u relaps-remitentní formy RS (to je ta forma, kdy po atace dochází k návratu do původního stavu, nebo alespoň k částečnému zlepšení).

Já sama jsem se o nasazení Ponvory začala bavit se svými lékaři v RS centru na podzim roku 2022. V té době bylo bohužel velmi těžké najít jakékoli zkušenosti pacientů, recenze nebo detailnější laicky podané informace o tom, jak lék funguje a jaká jsou potenciální rizika. Proto jsem se rozhodla ponořit se do odborných zdrojů a přeložit je pro vás „dolidštiny“. Nejsem lékařka, ale jsem člověk, kterému záleží na svém zdraví a který se nespokojí jen s povrchní informací, jíst jednu tabletku denně a tím eliminovat ataky.

Jak Ponvory funguje: Cesta lymfocytů a role S1P receptoru

Abychom pochopili princip fungování Ponvory, musíme si nejprve stručně vysvětlit, jak funguje náš imunitní systém v kontextu RS. Roztroušená skleróza je autoimunitní onemocnění, což znamená, že náš vlastní imunitní systém mylně útočí na tkáně vlastního těla – v tomto případě na myelinové obaly nervových vláken v mozku a míše.

Hlavními hráči našeho imunitního systému jsou bílé krvinky, konkrétně lymfocyty. Rozlišujeme dva hlavní typy: T-lymfocyty a B-lymfocyty. Oba typy vznikají v kostní dřeni. Zatímco B-lymfocyty v kostní dřeni i dozrávají, T-lymfocyty se po svém vzniku přesouvají do brzlíku (imunitní orgán umístěný za hrudní kostí), kde procházejí svým „výcvikem“. B-lymfocyty po dozrání v kostní dřeni putují do dalších „tréninkových center“ jako je slezina a lymfatické uzliny, kde se dále zdokonalují.

Jakmile jsou lymfocyty dostatečně „vytrénované“, jsou připraveny vstoupit do krevního oběhu a plnit svou roli ochránců těla proti infekcím a dalším hrozbám. Klíčovou roli v tomto přestupu z „tréninkových center“ (lymfatických uzlin, brzlíku) do krve hraje specifický receptor na povrchu lymfocytů, nazývaný sfingosin-1-fosfátový receptor (zkráceně S1P receptor). Tento receptor funguje jako jakási „vstupenka“ do krevního řečiště.

U zdravého člověka lymfocyty kolují v krvi a chrání tělo. U pacientů s RS se však některým z těchto lymfocytů podaří proniknout hematoencefalickou bariérou z krve do centrálního nervového systému (mozku a míchy), kam nepatří. V tomto, pro ně cizím prostředí, začnou mylně útočit na myelinové obaly nervů, což vede k zánětu a poškození.

A právě zde nastupuje Ponvory. Myšlenka této léčby spočívá v tom, zabránit lymfocytům v opuštění jejich „tréninkových center“ a vstupu do krevního oběhu. Pokud se nedostanou do krve, nemohou následně proniknout ani do centrálního nervového systému a škodit.

Ponvory se váže na S1P receptory na lymfocytech a modifikuje je tak, že lymfocyty nemohou opustit lymfatické uzliny a brzlík. Zůstávají v nich „uzamčeny“.

Tímto mechanismem Ponvory snižuje počet cirkulujících lymfocytů v krvi (uvádí se pokles na cca 30-40 % původních hodnot). Jedná se tedy o imunosupresivní lék, protože omezuje počet „bojovníků“ imunitního systému v krevním oběhu. Tento efekt je však vratný a počet lymfocytů se obvykle vrací k normálu během jednoho až dvou týdnů po ukončení léčby.

Pro koho je Ponvory určeno a co očekávat?

Ponvory je, podobně jako Copaxone, považováno za lék první linie, obvykle nasazovaný u pacientů s aktivní relabující-remitující formou RS.

„Aktivní“ znamená, že pacient nedávno prodělal ataku nebo magnetická rezonance ukázala nová zánětlivá ložiska. Klinické studie ukázaly, že léčba Ponvory může snížit roční počet atak přibližně na 0,2.

Je však třeba si uvědomit, že Ponvory není pro tělo úplně „něžné pohlazení“. Před zahájením léčby je nutné podstoupit několik vyšetření:

• Kontrola protilátek proti planým neštovicím: Imunitní systém oslabený Ponvory by si s případnou infekcí nemusel poradit.
• EKG vyšetření srdce: Srdeční problémy jsou jedním z nežádoucích účinků.
• Krevní obraz: Pro sledování počtu lymfocytů a účinnosti „zamykání“.
• Jaterní testy: Ponvory může zatěžovat játra.
• Oční vyšetření: Jedním z možných vedlejších účinků je postižení zraku.

Všechna tato vyšetření by mělo zajistit a sledovat vaše RS centrum. Dále je důležité vědět, že Ponvory může zvyšovat riziko rakoviny kůže, proto se

doporučuje omezit pobyt na přímém slunci. Léčba také není vhodná před plánovaným otěhotněním, během těhotenství ani při kojení, kvůli potenciální toxicitě pro plod (prokázané v testech na zvířatech).

Moje osobní zkušenost s Ponvory

S lékem Ponvory mám jednoletou zkušenost. Po předchozích problémech s injekční léčbou (Copaxone) byla pro mě jedna tabletka denně velkou úlevou. První měsíce byly bezproblémové – žádné vedlejší účinky jako nevolnost, chřipkové stavy, nebyla jsem ani častěji nemocná. Všechna kontrolní vyšetření (srdce, játra, oči) byla v pořádku. Zdálo se, že vše funguje, jak má.

Bohužel, po zhruba půl roce léčby přišla první ataka – zánět zrakového nervu. A po dalším půlroce následovala druhá ataka, tentokrát doprovázená dvěma novými velkými ložisky na magnetické rezonanci, z nichž jedno se nacházelo na bazálních

gangliích (část mozku zodpovědná za koordinaci pohybů a kognitivní funkce). Tato druhá ataka se u mě projevila nepříjemným škubáním svalů po celém těle, včetně hlavy a čelistí, zejména před usnutím. Tyto potíže bohužel trvají dodnes (už je to rok a půl), nepovedlo se je čímkoli zaléčit. Pravděpodobně tu se mnou záškuby budou napořád.

Pro mě tedy léčba Ponvory bohužel nebyla úspěšná; dvě ataky za rok nejsou dobrým výsledkem a zdálo se, že můj imunitní systém si i přes léčbu našel cestu, jak v mém mozku napáchat škody. 

Tato zkušenost mi znovu potvrdila, jak je důležité nejen spoléhat na léky, ale aktivně pracovat na celkovém posílení svého těla a mysli. Právě o tom je moje 9ti denní online RS výzva – o hledání komplexních strategií, jak podpořit své zdraví, zvládat stres a únavu, a žít s RS co nejlépe, bez ohledu na to, jakou léčbu zrovna podstupujete.

Každý člověk je unikátní a na léčbu reaguje jinak. Držím vám palce, abyste

našli takovou léčbu, která bude „šitá na míru“ právě vám.

Závěrem:

Ponvory představuje další možnost v paletě léků pro roztroušenou sklerózu. Nabízí relativně pohodlnou formu užívání, ale je spojeno s určitými riziky a nutností pravidelných kontrol. Otevřená komunikace s vaším neurologem a naslouchání vlastnímu tělu jsou naprosto klíčové.

A pamatujte, že vedle farmakologické léčby máte obrovskou moc ovlivnit své zdraví a pohodu skrze životní styl, stravu, pohyb, práci se stresem i svojí myslí. Pokud byste na této cestě chtěli průvodce a podporu, připravila jsem pro vás 9ti denní online RS výzvu, která vám pomůže objevit vaši vnitřní sílu a nástroje pro aktivní život s RS.

RS a Copaxone: Jak funguje tato léčba a jaká byla moje zkušenost?

Pokud jste narazili na tento článek, pravděpodobně vám nebo někomu blízkému byla roztroušená skleróza také diagnostikována a lékaři vám doporučili lék Copaxone. Možná teď, stejně jako kdysi já, hledáte srozumitelné informace o tom, co tento lék vlastně je, jak funguje a co můžete od léčby očekávat.

Když jsem sama stála na začátku této cesty, zoufale jsem hledala odpovědi, ale mnoho zdrojů bylo napsáno příliš odborně. Proto jsem se rozhodla podělit se o to, co jsem zjistila – laicky, srozumitelně a doplněné o mou osobní zkušenost. Nejsem lékařka, ale jsem člověk, kterému velmi záleží na vlastním zdraví a který se nespokojil jen s informací, že si třikrát týdně budu píchat injekci, která má zamezit atakám.

Co je Copaxone a jak v těle funguje?

Základní myšlenka léčby roztroušené sklerózy, včetně Copaxonu, vychází z faktu, že náš imunitní systém z nějakého důvodu začne útočit na vlastní tělo. Konkrétně napadá ochranné obaly nervových vláken v mozku a míše, takzvané myelinové pochvy. Jakmile se tento myelin poškodí, nervy se stávají „obnaženými“ a zranitelnými vůči zánětům a dalšímu poškození.

Při RS tedy náš imunitní systém tento myelin doslova „požírá“. Vědci proto přišli s nápadem: co kdybychom imunitnímu systému nabídli jakousi „náhradní potravu“, která by byla myelinu velmi podobná? Imunita by se pak mohla zaměřit na tuto náhražku a přestala by ničit tolik potřebné myelinové obaly.

A tak vznikl Copaxone. Jeho účinnou látkou je glatiramer acetát – což je vlastně shluk čtyř aminokyselin (kyselina glutamová, L-alanin, L-tyrozin a L-lyzin), které se v našem těle běžně vyskytují. Tento shluk aminokyselin je svou strukturou velmi podobný myelinovému bazickému proteinu,

který tvoří hlavní složku našich nervových obalů.

Copaxone se aplikuje injekčně pod kůži, buď denně v dávce 20mg, nebo třikrát týdně v dávce 40mg. Cílem je, aby si náš „hladový“ imunitní systém všiml těchto vpíchnutých aminokyselin a nasytil se jimi namísto našich vlastních nervů.

Pokud se podaří imunitu tímto způsobem „obalamutit“, může to spustit kaskádu pozitivních účinků – především snížení zánětlivé aktivity v centrálním nervovém systému a tím i snížení rizika budoucích atak (relapsů).

Výhody a pozice Copaxonu v léčbě RS

Je důležité vědět, že Copaxone patří mezi léky tzv. první linie. To znamená,

že se obvykle nasazuje jako jeden z prvních léků u nově diagnostikovaných pacientů s relaps-remitentní formou RS. Lékaři pak sledují, jak tělo a nemoc na léčbu zareagují. Studie ukazují, že u neléčených pacientů se průměrný počet atak pohybuje kolem jedné ročně. S léčbou, jako je Copaxone, se toto číslo může významně snížit, a pacienti mohou prožívat i několikaletá období bez atak.

Pokud pacient na Copaxone zareaguje dobře, je to skvělá zpráva, protože tento lék má obecně málo závažných nežádoucích účinků. Je to lék neinterferonový a nesteroidní, což znamená, že chemicky neupravuje ani nepotlačuje náš imunitní systém v takové míře jako některé jiné léky. Jeho principem je spíše „odvedení pozornosti“ imunity. Díky tomu se pacienti nemusí obávat výrazně zvýšené náchylnosti k běžným infekcím, a léčba obvykle nebrání ani očkování, těhotenství či kojení (vždy však po konzultaci s lékařem).

Možná úskalí a kdy zvážit změnu

Na druhou stranu je fér říci, že nic není jen růžové. Copaxone není nejúčinnější existující léčbou RS, ale je považován za jednu z nejšetrnějších. Pokud máte formu RS, která vám do života nezasahuje příliš dramaticky, ale spíše vás přišla „zastavit a zpomalit“, pak může být Copaxone dostačující.

Ale pokud se ataky často vracejí a významně ovlivňují kvalitu vašeho života, je možná na čase konzultovat s vaším neurologem v RS centru možnost přechodu na jinou, potenciálně účinnější, i když třeba invazivnější léčbu. Najít tu správnou léčebnou strategii a zároveň podporovat své tělo i mysl komplexně je klíčové. Právě na tyto aspekty – jak se o sebe starat nad rámec medikace, jak pracovat se stresem, únavou a nastavením mysli – se zaměřujeme v mé 9ti denní RS Výzvě, kde společně hledáme cesty, jak žít s RS co nejkvalitněji.

Moje osobní zkušenost s Copaxonem

I já jsem Copaxone dostala jako první lék po stanovení diagnózy. Aplikovala jsem si ho třikrát týdně po dobu více než dvou let. A výsledek, co se týče atak? Za celou tu dobu ani jedna. To zní skvěle, že?

Jak jsem zmínila, Copaxone má obecně málo nežádoucích účinků, přičemž nejčastější je lokální kožní reakce v místě vpichu. Tuto reakci zažívá většina pacientů a často se kromě ní nic dalšího výrazného neprojevuje (vzácněji se může objevit chřipkový syndrom, zažívací obtíže či deprese). Kožní reakce může znít jako banalita – člověk si řekne, že pro zdraví nějakou vyrážku nebo pálení vydrží.

V mém případě to ale bohužel tak jednoduché nebylo. Každý vpich se pro mě stal utrpením. Po aplikaci jsem se často i hodinu svíjela v bolestech, někdy jsem bolestí i brečela do polštáře. A to se nepovažuji za někoho, kdo by nic nevydržel – denně cvičím, zvedám těžké váhy ve fitku, a jsem zvyklá na určitou míru bolesti. Tohle bylo ale nad moje síly. Moje tělo jako by tuto léčbu odmítalo, a jako důkaz mi v místě vpichu pokaždé narostla rudá, horká a bolestivá boule, někdy o velikosti

golfového míčku.

Bolest přetrvávala i druhý den, boule jsem měla na stehnech, hýždích, pažích. Jako fitness instruktorka, která předcvičuje a manipuluje s váhami, jsem měla problém vykonávat svou práci – připadala jsem si, jako by mě kopl kůň. Bolest v místě vpichu ustupovala i několik dní, a pak přišla další injekce.

Nedávala jsem to. Přestože jsem se snažila zpomalit svůj život, pracovat se stresem a více naslouchat svému tělu, samotné píchání Copaxonu mě děsilo a stresovalo natolik, že jsem se dostávala do začarovaného kruhu strachu a úzkosti z další aplikace. Nakonec jsem po konzultaci s lékaři musela přejít na jinou léčbu.

Chci zdůraznit, že toto je moje individuální zkušenost. Mnoho lidí Copaxone snáší dobře a pomáhá jim. Jsem ráda, že jsem mu dala šanci, protože je to skutečně jeden z nejmenších možných farmakologických zásahů do našeho těla.

Závěrem

Léčba roztroušené sklerózy je velmi individuální záležitost a Copaxone může být pro mnoho lidí dobrou volbou. Důležité je otevřeně komunikovat se svým lékařem, sledovat reakce svého těla a nebát se

hledat informace. 

Ať už je vaše cesta s RS jakákoli, pamatujte, že kromě léků můžete pro sebe udělat mnoho i vy sami. Pokud cítíte, že byste potřebovali podporu, inspiraci a konkrétní nástroje, jak aktivně pracovat na své energii, psychické pohodě a celkovém zvládání života s RS, zvu vás k prozkoumání mé 9ti denní RS Výzvy. Třeba právě tam najdete další kousek skládačky pro váš plnohodnotnější život.

RS Únava: Jak se vysvobodit ze „zombie módu“ a znovu získat energii?

Únava. Kdo z nás tohle slovo nezná? Pro nás s RS je to něco víc než jen obyčejné vyčerpání po náročném dni. Tahle únava je jiná. Je hluboká, intenzivní a neústupná. Nedá se překonat naší vůlí a nezmizí po krátkém odpočinku. Často je neúměrná vykonané aktivitě. Může udeřit kdykoliv a ovlivnit úplně všechno – práci, vztahy i každodenní život.

Já bych tuhle RS únavu popsala jako pocit těžkého těla, mozkové mlhy, kdy se člověk nemůže pořádně soustředit, a naprostého vyčerpání, i když vlastně nic namáhavého nedělal. A zoufalost. Často jsem únavou bezdůvodně brečela. A co je nejhorší? Že to většina lidí kolem nás nechápe. Myslí si, že stejně jako jim, i nám pomůže kafe nebo trochu odpočinku. Jenže tahle únava je jiná. Nepomůže na ni ani kafe, ani síla vůle. Okolí to nechápe, občas si i myslí, že se vymlouváme. A nás to frustruje.

A jaký je důvod téhle šílené únavy?

Únava při RS má hodně příčin. Nestačí jen dobře spát nebo jíst zdravě. Je potřeba hledat a eliminovat všechny faktory, které nám ubírají energii – stres, úzkosti, špatný spánek, přetížení, alkohol, nezdravou stravu…

V jednom článku NF Impuls jsem četla: „Důležitým faktorem úspěšné léčby je vzájemná důvěra a spolupráce mezi lékařem a pacientem. To znamená, že lékař vybírá vhodnou léčbu a pacient dodržuje léčebný režim, a zároveň si osvojí zásady zdravého životního stylu a naučí se pečovat o svoji psychickou a fyzickou kondici.“

Tohle sedí. Naše zdraví není jen v rukách neurologů a léků. Velká část naší energie a celkové pohody je v našich rukou. Když se budeme starat o své tělo a mysl, můžeme ovlivnit, jak moc nás únava bude omezovat.

Avšak nic není jen černé a bílé. Jsou tu bohužel ještě faktory, které tolik ovlivnit nemůžeme. Například vedlejší účinky léků, jiné zdravotní problémy (např. poruchy štítné žlázy, krevní anémie apod.), nebo samotný zánět v centrální nervové soustavě při aktivní atace. Nebo jiné záněty probíhající v těle. Např. v důsledku nezdravé stravy to může být zánět propustných střev, ke kterému máme bohužel, jako pacienti s RS, vyšší sklony. Tělo trpící zánětem je prostě unavené.

Navíc naše nervová spojení nefungují tak efektivně jako u zdravých lidí – poškozené myelinové obaly znamenají, že přenos nervových signálů stojí naše tělo víc energie. I běžné pohyby mohou být energeticky náročnější, protože svaly se neaktivují tak, jak by měly.

Těch faktorů únavy máme prostě víc, než bychom chtěli.A pokud nechceme být jako zombíci, nemůžeme čekat, že to za nás vyřeší jen léky a návštěvy RS centra. Musíme se o sebe starat. Chovat se k sobě zodpovědně. Právě komplexnímu přístupu k péči o sebe, který zahrnuje práci s myslí i tělem pro lepší zvládání únavy a nalezení vlastní cesty k větší energii, se podrobně věnujeme v mé 9ti denní RS výzvě, do které se můžete přidat i vy.

Praktické tipy, jak zmírnit únavu při RS:

Strava jako základ energie:

Záněty v těle nás vyčerpávají, proto je důležité jíst potraviny, které je tlumí:

• Omega-3 mastné kyseliny (tučné ryby, lněná semínka, vlašské ořechy) – působí protizánětlivě a podporují zdraví mozku.
• Čerstvé ovoce a zeleninu plnou antioxidantů – pomáhají bojovat proti oxidačnímu stresu, který může zhoršovat příznaky RS, včetně únavy.
• Kvalitní bílkoviny – stabilizují hladinu cukru v krvi, takže nedochází k energetickým výkyvům.
• Vyřazení průmyslově zpracovaných potravin a cukru – předchází zbytečným propadům energie a přetěžování organismu.
  

  Spánek jako nejdůležitější regenerace:

  Během spánku dochází k obnově tělesných funkcí a regeneraci nervového systému. Pokud se ráno budíte unavení, možná je čas zlepšit spánkovou hygienu.

  • Choďte spát a vstávejte ve stejnou dobu – tělo má rádo pravidelnost.
  • Vytvořte si večerní rituál – například teplá koupel, čtení knihy nebo meditace pomáhají tělu se naladit na spánek.
  • Omezte modré světlo z obrazovek alespoň hodinu před spaním – modré světlo potlačuje tvorbu melatoninu, hormonu spánku.
  • Vyvětrejte si ložnici a udržujte chladnější teplotu – chladnější prostředí napomáhá hlubokému spánku.
    

    Pohyb: méně může být více

    Pohyb pomáhá udržet vitalitu, ale je důležité najít rovnováhu mezi pohybem a odpočinkem. Přetížení organismu může naopak únavu zhoršit. Doporučuje se:

    • Jemná jóga nebo strečink – podporují flexibilitu a uvolňují napětí.
    • Krátké procházky na čerstvém vzduchu – okysličují mozek a zlepšují krevní oběh.
    • Plavání – šetří klouby a zároveň posiluje svaly bez zbytečné zátěže.

    Stres pod kontrolou:

    Stres vyčerpává. Když jsme ve stresu, jsme unavení, protože tělo vyplavuje hormony, které ho oslabují. Proto je důležité naučit se s ním pracovat.

    • Vědomé dýchání a mindfulness – aktivují klidovou část nervového systému a snižují tak stresovou reakci.
    • Vědomé dýchání a mindfulness – aktivují klidovou část nervového systému a snižují tak stresovou reakci.
    • Práce s myšlenkami – negativní myšlenky, strach, stres, zhoršují celkový pocit vyčerpání. Tak je zkuste nahrazovat pozitivnějšími.
    • Plánování a organizace – pomáhá snížit pocit zahlcení a šetří energii, protože díky plánování ji lépe rozložíte do celého dne.
      

      Poslouchejte své tělo

      Každý den je jiný a někdy je prostě potřeba ubrat. Respektujte své tělo a dejte mu, co potřebuje. Pokud cítíte vyčerpání, dopřejte si pauzu bez výčitek. Na druhou stranu, pokud máte energii, využijte ji na to, co vám dělá radost.

       

      Hledejte radosti

      Psychická pohoda úzce souvisí s fyzickou energií. Dělejte věci, které vám přinášejí radost a naplnění. Čtěte, malujte, buďte s přáteli… Radost je důležitá.

       

      Každý má svůj vlastní způsob, jak se s únavou vypořádat. Není to snadné, ale malými kroky se dá život postupně upravit tak, aby vám únava nebrala v životě víc, než je nutné. 

      Pokud cítíte, že byste na této cestě hledání a zavádění malých (i větších) změn pro lepší zvládání RS únavy potřebovali podporu, vedení a komunitu lidí, kteří tomu rozumí, zvu vás k prozkoumání mé 9ti denní RS výzvy.

      Společně můžeme objevit, co funguje právě pro vás.

Cestování s RS: Výzva, která za to stojí!

Cestování je vášeň. Objevování nových míst, lidí, kultur. Žádné materiální věci, žádné nové iPhony za desítky tisíc. Ale zážitky. Takové, které obohacují. Které dávají nový pohled na svět. Rozšiřují životní realitu. Cestování nás učí, že každý kout světa má svou vlastní krásu a hodnotu. A právě díky tomu vnímáme přítomný okamžik. Uvědomujeme si, že každý moment je darem.

Cestování nás také učí trpělivosti a pokoře, protože ne vždy všechno jde podle plánu. Když opustíme známé prostředí, najednou se ocitáme ve světě, který nás vyzývá, abychom se mu přizpůsobili, abychom vnímali každý moment a byli otevření novým možnostem…

Ale co když cestujete s roztroušenou sklerózou?

Pak se cesta stává skutečnou výzvou, která nás nutí přehodnotit, co je pro nás opravdu důležité. Není to jen o tom vidět nový svět, ale učit se, jak si s nemocí poradit, jak najít rovnováhu mezi tělem a myslí, mezi touhou po objevování a těmi malými omezeními, která nás každý den provázejí.

Cestování s RS není jednoduché. Může být i velmi stresující – najednou se musíte starat o léky, injekce, udržet je v chladu, být opatrní a obezřetní, když horko vyčerpává vaše síly a každý krok může znamenat výzvu. Když nemůžete to, co jste dřív mohli a co vás na cestování fascinovalo.

Ale zároveň to dává cestování nový rozměr. Učí nás to plánovat, přizpůsobovat se a být vděčný za každou malou výhru. A i když jsou na cestách chvíle, kdy se cítíme zranitelní, můžeme zároveň cítit i sílu. Sílu, že i s nemocí se dá žít naplno, i když cesta není vždy snadná.

Cestování s RS nás učí trpělivosti, sebedůvěře a především, že hranice jsou často hlavně v naší mysli.

Právě na posilování této vnitřní síly, odolnosti a schopnosti překonávat mentální bariéry se zaměřujeme i v mé 9ti denní RS Výzvě, protože vím, jak klíčové to pro život s RS je.

A právě v tom je ta největší svoboda – svoboda rozhodnout se, jak svůj příběh napíšeme, bez ohledu na to, jaké výzvy nás čekají.

Chcete se nechat inspirovat tím, jak jsem svůj cestovatelský příběh psala já?

Tak se se mnou pojďte vydat na cestu.

Když mi lékařka oznámil diagnózu, byla to jako rána z čistého nebe. Roztroušená skleróza. A s ní přišla i léčba. Třikrát týdně injekce. Léčba Copaxonem.
Stresovala mě už jen představa si injekce píchat, také mě stresovaly samotné vpichy. Co mě však stresovalo ze všeho nejvíc byla představa, jak budu sakra cestovat s injekcemi, které musí být pořád v chladu?

Na týdenní dovolenou nebo prodloužený víkend to ještě šlo. Všude jsou nějaké lednice. Ale co když jsme se rozhodly vyrazit na desetidenní trek přes italské Alpy? Spát pod širákem, s krosnou na zádech, bez přístupu k elektřině, a tedy i k ledničce?

Najednou se moje vášeň pro cestování dostala do střetu s realitou RS. Jak udržím injekce v chladu, když je vedro na padnutí? Jak zajistím hygienu, když se člověk koupe maximálně v horském jezeře? A co když mě přemůže únava? Jak to celé zvládnu? Je takovýmto cestám konec jednou provždy?!

A nešlo jen o fyzickou stránku. Byla tu i moje psychika. A ta tomu celému vládla. RS mi nedovolila zapomenout, že je součástí mého života. Připomínala mi svoji přítomnost nejen injekcemi samotnými, ale i tím, že ty

Nemohla jsem se přepínat. Ale někdy jsme prostě musely zrychlit, abychom se včas dostaly zpět do civilizace. A když jsem přetáhla svoje síly, v horku se mi začalo mazat vidění.
Ale zvládla jsem to! A užily jme si to.

Velmi mi pomohlo chladicí pouzdro FRIGO. Stačilo ho namočit do studené vody a speciální gel udržoval chlad několik hodin, i když venku bylo vedro jak v peci. Navíc vnitřní část pouzdra je opatřena antibakteriální impregnací, což zajišťuje hygienu. Dávalo mi to pocit bezpečí.
Díky tomu jsem zvládla nejen tenhle trek, ale i různé další dovolené mimo klasické ubytování – třeba stanování, nebo roadtripy, kdy spíte v autě.

Tři měsíce v Asii: Cesta, která všechno změnila…

Pak přišla další velká výzva. Tříměsíční výprava do Asie.
Chtěly jsme poznávat a objevovat autenticitu chudých zemí, žít svobodně, jen s batohem na zádech, bez pevných plánů. Každý den se přesouvat, každou noc spát někde jinde. Dělat cokoli, co budeme chtít. Nic nemuset… Jen být a ochutnávat radosti života. Prožívat nové zážitky.

Ale s tím přišla zásadní otázka: Co s léčbou?
Jak s sebou převážet milion injekcí a udržovat je v chladu při takovém stylu cestování? Při téměř čtyřicetistupňových vedrech?

V té době už mě injekce ničily nejen fyzicky, ale i psychicky. Stres z každé injekce rostl. Byla jsem ve své léčbě čím dál nedůslednější. Vynechávala jsem. Místa vpichu bolela jak čert, dělaly se mi boláky. Každý vpich byl boj.

Změnit léčbu? To ale znamenalo přejít na silnější léky. Léky s vedlejšími účinky. Nechtěla jsem ubližovat svému tělu jinými léky, když injekce byly k tělu maximálně šetrné. Ale zároveň jsem s nimi už nezvládala pokračovat. Byla to několikaměsíční rozervanost uvnitř mě. Jak se rozhodnout? Jak to celé udělat?

A do toho přišla deprese.

RS mě drtila. Nenáviděla jsem ji. Věřila jsem, že bez ní bych byla šťastnější. Místo těšení se na cestu jsem měla jen úzkost a frustraci.

Nakonec jsem se po konzultaci s lékařkou rozhodla pro změnu léčby. Předepsali mi tabletky Ponvory. Rázem bylo balení na cesty jednodušší. Spadl mi kámen ze srdce. Ulevilo se mi. Svoje vnitřní démony jsem tím ale nevyhnala.

A pak jsme přistáli v Thajsku.

První nádech horkého vzduchu. Vůně koření. Chaos nočních trhů. Těšení se na novou etapu života. Na dobrodružství. Všechno bylo tak jiné. Tak ÚŽASNÉ! A něco ve mně povolilo.
Jak dny ubíhaly, démoni se začali vytrácet. Znovu jsem cítila radost. Chuť žít. Užívat si každého jednoho okamžiku života. Poznávat. To nové, tolik jiné, ale přesto tolik úžasné. Zamilovala jsem se do Thajska. Takhle země je pro mě připomínkou, že i s RS můžu život prožívat plnými doušky. Šťastná. Plnohodnotná.

Cestování s RS? Jde to, ale chce to plán!

Kromě běžných léků jsem na cestu dostala i něco speciálního – kortikoidy, tzv. „pitíčka“.
Proč „pitíčka“? Protože kortikoidy pijete. Je to sypký prášek, který se rozmíchá do džusu. Rychlá záchrana při atace, když není možnost infuze.

Proč je to tak důležité? Protože v Laosu nebo Vietnamu vážně nechcete skončit v nemocnici. Neurologii tam možná ani nenajdete.

Dostala jsem taky průvodní dopis v angličtině. Kdyby v letadle nebo na letišti někdo řešil léky, měla jsem potvrzení, že jsou nutné. S tímhle vším jsem se konečně mohla cítit připravená a v bezpečí.

A víte co? Celé tři měsíce v Asii jsem zvládla bez atak.
Bylo to úžasné. Chrámy, příroda, nové kultury. Silně protkané

Buddhismem. Uvědomila jsem si, že chci žít jinak. Že potřebuji změnu.
Po návratu jsem se tedy rozhodla pro zásadní změny. Stěhování. Opuštění věcí, které mě ničily. Více věcí, které mi dělaly radost… A po dlouhé době jsem se cítila volná a spokojená ve svém běžném životě.

Nová léčba, nový život.

RS mi ale dala další lekci. Dvakrát během roku po návratu přišla ataka.
Musela jsem znovu změnit léčbu. Tentokrát na infuzní terapii Ocrevus – jednou za půl roku.
A tahle léčba? Nejlepší rozhodnutí.

Najednou jsem mohla cestovat naprosto volně. Žádné injekce, žádné stresy s ledničkou, žádné tabletky. Svoboda a volnost.
A tak jsme vyrazily znovu. Tentokrát do Indonésie a na Bali. Na šest týdnů. A já si uvědomila jednu věc – RS mě nezastaví, pokud jí to nedovolím.

Cestování s RS: Ano, ale chce to plán

Jak jste se tu dočetli, cestování s RS rozhodně není nemožné. Ano, je náročnější. Vyžaduje plánování, disciplínu a naslouchání vlastnímu tělu. Ale jde to. A stojí to za to.

A co mi určitě pomohlo?
Určitě důkladná příprava před každou cestou. Vyřešit léky a jejich uchovávání. Dostatek léků na situaci „co kdyby“ a vše, co k nim potřebuju. Např. ke kortikoidům i léky na žaludek. Průvodní dopis od neurologa. Léky si vždy vzít s sebou na palubu, nikdy je nedávat do zavazadlového prostoru, kdyby se náhodou váš kufr ztratil. Věci si koupíte nové bez problému, léky ale sehnat nemusíte.

Pokud budete potřebovat nějaký neurologický lék v cizí zemi, vyhledejte si, jaká je účinná látka toho léku (ne jeho název) a v lékárnách se ptejte po léku s touto účinnou látkou. Některé léky

seženete, ale budete si za ně muset zaplatit.

Naslouchání tělu. Někdy je potřeba zpomalit, dát si pauzu, upravit plán. A je to v pořádku. Cestování přeci není závod, ale radost. A radostně se cítíme, když nám je dobře.

Psychická pohoda. Stres je spouštěč, klid je lék. A hlavně? RS není překážka. Je to výzva. A výzvy jsou tu od toho, aby se překonávaly, no ne? 

Takže kam vyrazíte vy? 

Pokud hledáte další tipy, podporu a konkrétní strategie, jak zvládat nejen cestování, ale i každodenní život s RS

s větší lehkostí a sebejistotou, zvu vás k prozkoumání mé 9ti denní RS Výzvy.
Třeba tam najdete přesně to, co vám pomůže naplánovat vaše další dobrodružství.

Boj vs. přijetí RS aneb co když naše nemoc není nepřítel, ale učitel?

“Jana bojuje s RS už dvacet let; Jak účinně bojovat s RS; Nevzdává se a bojuje dál, i když je na vozíku…”

A já přemýšlím, zda je skutečně potřeba bojovat?

Víte, když člověk s někým/ něčím bojuje, vydává na boj spoustu energie, síly, pozornosti a snahy svého nepřítele porazit. Boj může být krátký nebo dlouhý a vysilující. Může trvat den, měsíc, rok, několik let nebo desetiletí. Cílem každého boje bývá vyhrát. Výsledkem bývá vítěz a poražený.
Kdo v tomto případě vyhraje?

Bojovat s roztroušenou sklerózou znamená bojovat sami se sebou.
Ereska je ale naší součástí. Je to odraz našeho stylu života. Jsme to my.

Takže pokud budeme bojovat, budeme i nadále žít podle toho, co nám tu nemoc pomohlo zaktivovat. A z tohoto boje nikdy nevyjdeme jako vítězové. Můžeme zvítězit sami nad sebou?

Otázka tedy zní jinak.

Jak přestat bojovat sami se sebou? V čem jdeme sami proti sobě? Přijímáme se takoví, jací jsme?

Proč od sebe neustále vyžadujeme nemožné? Proč si stanovujeme nesplnitelné cíle? Proč tolik prahneme po dokonalosti ve všem, co děláme? Proč se tolik přepínáme?

Proč si nedovolíme zvolnit a na chvíli se na všechno vykašlat? NEBOLI proč se takhle huntujeme? Proč se takhle ničíme? Proč se nemáme rádi až tak, že na sobě tohle všechno pácháme? Proč si takhle ubližujeme? Proč to dopouštíme?

Náš životní styl nás dovedl tam, kde jsme nyní. My jsme se dovedli tam, kde jsme nyní. Dlouho jsme fungovali na energetický dluh.
Neposlouchali jsme únavu, vyčerpání, stres. Neslyšeli jsme své tělo, když na nás křičelo: “DOST, JEDEŠ UŽ PŘES ČÁRU!” Vyčerpali jsme své energetické rezervy.

Z pohledu medicíny se říká, že příčiny RS jsou neznámé. Možná za to může nedostatek vitaminu D, možná kouření nebo stres. Nebo geny. Nebo všechno dohromady.

No a pak, když už tuhle realitu přijmeme, možná si klademe otázky: “PROČ ZROVNA JÁ?! Proč tahle nemoc přišla a co mi má říct? Jaké poselství s sebou nese? Jakou transformací si mám projít? Co mám změnit?”

Odpovědi na tyhle otázky máme uvnitř sebe. Dokáže nám je zodpovědět náš vnitřní hlas. To potlačované já uvnitř nás. To, co se dralo na povrch celou tu dobu a my jsme to v sobě zašlapávali, potlačovali, ignorovali…

Nebo možná jsme to ani neslyšeli, protože jsme se od sebe odpojili a rozhodli jsme se být spíše produktivní a výkonní, než šťastní. Nebo dělat věci tak, jak by se mělo a je vhodné, místo toho, jak bychom to chtěli my. A svůj život odkládali na „AŽ PAK.“ 

A právě to hledání odpovědí, cesty k sobě a k tomu, jak žít plnohodnotně i s RS, je něco, čemu se intenzivně věnujeme v mé 9ti denní RS VÝZVĚ. Je to prostor, kde se učíme naslouchat svému tělu i duši a nacházet novou rovnováhu.

Možná svůj vnitřní hlas neslyšíme. Možná si myslíme, že žádný nemáme. Možná cítíme obrovskou nespravedlnost. Vydáváme se za oběti. Možná je nakonec celá nemoc pohodlná natolik, že se z ní ani nechceme uzdravit /zastavit či zpomalit její průběh.

Je totiž pohodlné, odkázat se na RS, když se nám něco nechce nebo na to nemáme energii. Konečně totiž můžeme říct “NE” bez výčitek svědomí.
Proč to ale nedokážeme i bez diagnózy? Protože by nás za to druzí neměli rádi? Nebyli bychom dostatečně hodnotní? Dostatečně výkonní?Nebyly bychom „DOST“?

Je pohodlné být konečně středem pozornosti? Nechat se litovat, protože máme eresku? Proč? Protože jsme jako malí tolik prahli po pozornosti a lásce? Protože se nám ji nedostávalo tolik, kolik bychom potřebovali? Protože sami sobě si ji neumíme dát dostatek? Nemáme se rádi? A tak svoji hodnotu ukazujeme světu naší produktivitou a výkonností?

Chceme být obětí ve svém životě anebo tvůrcem svého života?

Oběť svůj boj v životě už prohrála. A tvůrce bojovat nepotřebuje. Ten svoji situaci přijal a jde svůj šťastný život tvořit.

Ereska má své mantinely, za které nás nepustí. A pokud tu hranici překročíme, krutě za to zaplatíme. Co když nás tedy přišla do života chránit před sebe-zkázou?

Možná je to naše parťačka, která se nám snaží pomoct, když sami nedokážeme rozeznat, kde se naše limity nachází.Možná je to naše učitelka, která nás má naučit větší sebelásce a nelpět na lásce od druhých. Postavit sebe na první místo. Starat se a pečovat o sebe. Rozmazlovat se. Milovat se takoví, jací jsme.

Milovat svoji nádhernou duši i své krásné tělo. Přijmout se. Naučit se naslouchat svému vnitřnímu hlasu, abychom konečně začali dělat věci, které nás činí šťastnými. Které nás baví. Které nám dělají radost. Pochopit, co tu vlastně děláme na tomhle světě a naučit se žít sebe-naplňující život.

Protože pokud se tohle naučíme a pochopíme, budeme v životě dělat správná rozhodnutí. Naše emoce budou v souladu s naším rozumem a díky tomu budeme kráčet správným směrem, nikoli sami proti sobě. Budeme tvůrci svého života. 

Pokud cítíte, že by vám na této cestě k přijetí, sebelásce a tvoření vašeho života s RS mohla pomoci podpora a vedení, zvu vás k prozkoumání mé 9ti denní RS Výzvy.

Společně můžeme hledat cesty, jak se stát vědomými tvůrci svého zdraví a štěstí.

Když RSka zaútočí: Jaké ataky mě potkaly a jak jsem je zvládla?

Roztroušená skleróza se občas připomene nečekaně a dost razantně. Najednou zjistíte, že něco, co bylo včera samozřejmé, dnes nejde. Tělo si začne dělat, co chce, a vy s tím moc nenaděláte. A to je ataka. Pravděpodobně už také máte nějakou tu ataku na svém kontě, a tak asi také dobře víte, jak dokáže člověka potrápit.
Jak se ataky projevily u mě? Jak jsem si s nimi poradila já? A co mi po nich zůstalo? Možná vám můj atakový příběh přinese odpovědi nebo alespoň pocit, že v tom nejste sami.

První ataka: Nečekaný začátek

První ataka se objevila dřív, než jsem měla diagnózu – a asi to tak má většina. Pamatuju si to jako dnes. Pátek třináctého, březen 2020. První lockdown kvůli covidu. Byla jsem dlouhodobě šíleně přepracovaná, nevyspalá a unavená, takže když se všechno uzavřelo, paradoxně se mi ohromně ulevilo. Nemusela jsem vstávat a vést ranní lekce ve fitku, nemusela jsem spěchat do práce, nemusela jsem řešit milion problémů. Prostě jsem si mohla odpočinout.

A přesně ve chvíli, kdy jsem si dovolila zpomalit, jsem začala špatně vidět na pravé oko. Nejdřív jsem si říkala, že to nic nebude – možná mi tam něco spadlo, stačí kapky z lékárny a bude to dobrý. Jenže nebylo. Druhý den večer už jsem na oko neviděla vůbec. Jen rozmazané šmouhy.

Šla jsem na pohotovost na Bulovku. Tam mi řekli, že mají podezření na zánět očního nervu, a ať přijdu v pondělí na další vyšetření. Začala jsem googlit. A tehdy mi došlo, že tenhle zánět bývá často prvním příznakem RS. Četla jsem, že se nemoc nejčastěji objevuje u žen mezi 30–40 lety… mně bylo 32.

V tu chvíli jsem se ale víc bála, jestli neoslepnu, než toho, že mám RS.
Léčba? Kortikoidy. 3 g v infuzích denně. Nezabralo to dost, takže mi přidali další dva gramy. Pětigramový výplach těla! Vlasy mi padaly, pleť v háji, nespala jsem, pálil mě žaludek… ale vidění se po nějaké době nakonec vrátilo.
Také proběhla série vyšetření a co se nestalo? V červnu mi diagnózu RS potvrdili.

Další ataky a moje první léčba

Než mi nasadili léčbu, trvalo to až do srpna. Mezitím jsem měla další ataku – bolesti za očima, několik dní mě bolela hlava. Tentokrát jsem to zvládla s kortikoidy v tabletách. Celkově jsem ale byla pořád unavená, měla jsem mozkovou mlhu a často jsem doslova vyčerpáním brečela.

Tahle léčba injekcemi (Copaxonem) mi pomohla. Dva a půl roku jsem neměla žádnou ataku. Do toho jsem se začala zabývat zdravým

životním stylem. Tedy tím, jak si mohu pomoct sama, nad rámec léčby. Našla jsem si svůj režim – zdravou stravu, doplňky, sport, kvalitní spánek, terapie, dokonce i čínskou medicínu. Hodně jsem pracovala se stresem a se zpomalením svého života. 

Právě tyhle principy, jak si nastavit podpůrný režim a aktivně pracovat se svým tělem i myslí, jsou základem, kterým provázím i v mé RS Výzvě.

Jenže poslední půlrok jsem byla nedůsledná s pícháním si injekcí. Ne proto, že by nefungovaly, ale proto, že mě strašně stresovaly. Injekce mě bolely, měla jsem po nich kožní reakce. Obrovské nateklé štípance jak od nějakého obřího komára.

Třikrát se mi ale během této léčby stala zvláštní věc – optická migréna. Najednou jsem přestala vidět na oko (to stejné, co postihl zánět), a po cca 30-45 minutách v klidu se to vrátilo do normálu. Jenže pak mě bolela hlava celý den. Ani ibalgin na to nepomohl.

Přechod na novou léčbu a další ataka

Na Copaxonu jsem vydržela do listopadu 2022, pak jsem přešla na tabletky Ponvory. Jednak kvůli stresu z injekcí, ale taky proto, že jsem se chystala na tříměsíční cestu po Asii – a tam bych ty injekce nemohla ani skladovat, ani převážet.

Vrátila jsem se po třech měsících. A bum, do tří týdnů ataka. Opět zrakový nerv, opět stejné oko. Myslím, že to spustilo extrémní vedro v Thajsku na ostrovech, které mi fakt nedělalo dobře. Bylo mi z něj vyloženě fyzicky špatně, slabo, místy na omdlení.

A jak jsem tuto ataku řešila? Moje neuroložka nejdřív velmi chytře chtěla vyloučit jiné oční problémy, které bych případně mohla mít, i jako vedlejší příznak této tabletkové léčby. A teprve když na očním na nic nepřišli, došlo opět na kortikoidy.

Jenže já si dobře pamatovala, co mi infuze udělaly posledně, takže jsem doktorku přemluvila na slabé tablety kortikoidů. A to byla chyba. Trápila jsem se s tím čtyři měsíce, do toho jsem opět zapnula svůj klasický (rozumějte: turbo) režim a snažila se zvládnout tisíc věcí najednou, stěhovala se, cvičila jak blázen… a místo zlepšení, nejen že jsem stále neviděla dobře, ale skončila s brutální virózou, která mě doslova připoutala k posteli a obrala o hlasivky. A bez hlasivek jsem ve svém pracovním životě k ničemu.

ALE díky tomuhle období jsem si uvědomila:

Že za 1) kortikoidy nejsou takové zlo, jak všichni říkají a jak já sama jsem si myslela. Měla jsem si dát raději infuzi! Proč? Neléčila bych to tak dlouho. Zánět bych ihned utlumila a tím bych svému tělu pomohla. Nevyčerpávala bych ho tolik. Nemuselo by takhle dlouho bojovat s akutním zánětem, a následně pak ještě s virózou.

Za 2) už NIKDY nebudu své tělo vyčerpávat, pokud budu mít jen náběh na virózu, a už vůbec ne při atace. Protože tělo, když s něčím bojuje, potřebuje k boji co nejvíc energie a já bych mu jí měla poskytnout. Ne ji spotřebovávat např. na cvičení či jiné náročné aktivity. Díky tomu se každé tělo s patogeny vypořádá rychleji a účinněji.

Pro mě je to vždycky velká výzva, zastavit se a odpočívat. Nic nedělat. Nesportovat. Být v klidu a šetřit energii. Naučit se respektovat signály svého těla a vědět, kdy zpomalit, je klíčové, a i na toto téma se zaměřujeme v RS Výzvě, protože vím, že to pro mnohé z nás není snadné. Ale učím se své úžasné tělo respektovat.A za 3) co si myslím, že mi v tomto období nejvíc pomohlo? Určitě úprava stravy. Snažila jsem se jíst protizánětlivou stravu, abych ten zánět nepřiživovala. Jedla jsem více OMEGA 3 tuků, v té nejčistší a nejkvalitnější verzi. A spánek. Hodně spánku. Když mě viróza připoutala k posteli, jen jsem spala. Odpočívala. Měla jsem horečky do té doby, než moje tělo uznalo za vhodné, že jsem si odpočinula a prospala se dostatečně na to, začít opět fungovat.

Poslední ataka: Záškuby svalů

Listopad 2023. Myslela jsem si, že jsem ve skvělé formě – všechno mě bavilo, měla jsem dost energie. Práce mě naplňovala. Cítila jsem se spokojeně. Ale až zpětně jsem si uvědomila, že jsem se zase přetížila. Zase jsem si naložila práce víc, než by unesli 3 lidé a v té euforii jsem neviděla, že valím jako stroj a stresuje mě všechno kolem, co mě od práce brzdí.

A tak mě přišla vysvobodit ataka. Tentokrát to však nebylo rozmazané vidění, ale něco, co mě srazilo na kolena. Fyzicky i psychicky. Samovolné záškuby svalů po celém těle. Nejde mi spát. Jakmile usínám, začne mi celé tělo škubat. Jednou to jsou čelisti, které mi spadnou, pak hýždě, když ležím na břiše, trup, hlava, ruce, nohy, ramena, všechny svaly. Někdy je to slabší elektrický proud, jindy mi vystřelí ruka z matrace do vzduchu. A samozřejmě mě to ihned probudí. A takto pořád dokola. Nemůžu spát. Nemůžu usnout, i když jsem unavená k smrti.

Když se ataka objevila, probděla jsem celé noci, totálně unavená, vyčerpaná, frustrovaná… Na scénu opět přišly kortikoidy. 4g. Bez efektu. Velmi rychle také magnetická rezonance. Výsledek? Nové velké ložisko na bazálních gangliích. Prý tak atypická ataka, že si s tím doposud nikdo neporadil. Lékaři se diví: „Že by RS napadla bazální ganglia? Jak netypické!!“

Nikdo nic neví, nikde žádné informace. Jen stres a strach, co když je to ještě něco horšího, než RS? Strach, že už se bez léků na utlumení centrální nervové soustavy a periferních nervů nikdy nevyspím? Že do konce života budu muset jíst tyhle léky?

Na druhé straně – díky bohu za dnešní medicínu.

Za to, že i když si RS našla nový způsob, jak mě potrápit, existují způsoby, jak ji celkem obstojně zkrotit.
Ano, je frustrující vědět, že bez léků už možná nikdy neusnu. Že je to další věc, se kterou se musím naučit žít. Ale pokud je to cena za klidné noci

a fungující dny, pak ji přijímám.

Protože jaká je alternativa? Žít v době, kdy bych se jen smířila s tím, že každou noc probdím v zoufalství? Kdy by mé tělo zůstalo vydané napospas nekontrolovatelným záškubům? Kdy by nebyla žádná pomoc?
Díky bohu za léky, které, i přes všechny své limity, dávají šanci žít dál.
A tak pokračuju. S novými podmínkami, s novými pravidly. Možná ne tak úplně podle toho, jak bych to já chtěla, ale pořád docela plnohodnotně.

Milí ereskoví přátelé, opakujme si stále dokola, že život není o tom, kolik překážek nám postaví do cesty, ale o tom, jak se je naučíme překračovat.
Já se nevzdávám! A vy? 

Pokud hledáte podporu, inspiraci

a konkrétní nástroje, jak se nevzdávat a aktivně pracovat na svém zdraví a pohodě s RS, zvu vás k nahlédnutí do mé RS Výzvy. Třeba je to přesně ten impuls, který právě potřebujete.

Jak se vyrovnat s přejídáním: 4 strategie pro zvládání.

Stává se vám, že se přejíte? A znáte ten pocit, když se vynoří pocity výčitek, studu a znechucení sama nad sebou?

Pojďme se na ten pocit společně podívat zblízka a uvidíme, jak se s ním dá bojovat.

Máme 3 druhy přejídání:

Přejídání, jaké známe asi všichni:

První typ přejídání, který většina z nás zná, je ten, kdy prostě jíme víc, než naše tělo potřebuje. Proč to děláme? Protože nám to jednoduše chutná.

Pokud se takové přejídání nestává příliš často, neměli bychom se tím zbytečně znepokojovat. Dáme si trochu pohybu navíc a je to vyřešené.

Přejídání jen v naší hlavě:

Někdy jsme ale také obětí přejídání, které existuje jen v naší hlavě. Když nám v kavárně voní pod nos čerstvě upečeným koláčem, neodoláme a kousek ochutnáme. Poté se prohlížíme v zrcadle a ptáme se sami sebe, kam se nám to uložilo.

Takové výčitky mohou vést k tomu, že si příště nachystáme menší porci, než by měla být, nebo se dokonce za trest týráme hlady. A toto může dojít až k poruše příjmu potravy a k nemocem typu bulimie či anorexie.

Emoční i fyzické přejídání dohromady:

Třetím druhem přejídání je to, kdy kombinujeme emoční a fyzické aspekty. Bezmyšlenkovitě spořádáme všechno, co nám přijde do cesty, a je nám jedno, jestli si dáme kyselou okurku a na to šlehačku, slané, sladké, páté přes deváté…

Je to záchvat, který nedokážeme ovládnout a zastaví nás až pocit, že asi praskneme. Tenhle druh přejídání hraničí s onemocněním, a dopady mohou být fatální. A to nejen fyzické – zdraví, ale i psychické – deprese.

Proč přejídání vzniká?

Přejídání může v každém z nás vzniknout z různých důvodů.

U každého může být spouštěčem něco jiného. Hlad jím ale většinou nebývá. Spíše nutkavá potřeba a chuť jíst. Jídlo bývá jakýmsi tišitelem našeho emočního hladu a dodává nám hřejivý pocit, který nám chybí. Něco zajíst – nudu, stereotyp (např. k televizi patří jídlo), naštvání, smutek, frustraci, osamělost, stres.

Jak s tím bojovat?

Poradit si s přejídáním není snadné, ale existují způsoby, jak toho dosáhnout. Je důležité kouknout, PROČ něco vzniklo, abychom pochopili, JAK to budeme řešit.

Řešení pro přejídání z emocí:

Pokud jsou důvodem emoce, jako je stres, osamělost, smutek, naštvání apod., je potřeba začít řešit primárně tyto emoce. Proč je mám? Z čeho vznikají? Jak je mohu odstranit?

Řešení pro stereotyp, nudu, zvyk:

Pokud jde o stereotyp, nudu nebo zvyk, uvědomte si, při jakých činnostech saháte po jídle, a tyto činnosti se snažte nahrazovat jinými.

Řešení pro problém v naší hlavě:

Pokud máte stres z každého kousku potraviny navíc, začněte jíst podle jídelníčku. Ten vám dodá pocit jistoty.

Řešení pro pokročilejší fázi záchvatového přejídání:

Pokud jste v pokročilé fázi záchvatového přejídání, můžete vyzkoušet dodržovat nějaký jídelníček, který vám už od rána dodá dostatek energie a udrží vás syté po celý den. Možná se tím eliminují záchvaty po příchodu z práce, kdy tělo hladoví a potřebuje energii.

Pokud je to už pokročilejší fáze záchvatového přejídání, vyhledejte pomoc odborníka. Je to onemocnění, jako jiné a někdy na něj prostě nestačíme sami. Ačkoli nejsem psycholožka, terapeutka ani lékařka, ale jsem výživová poradkyně, mohu vám pomoci s tím jídelníčkem, pokud je to vaše Achillova pata. Chytrý jídelníček EAT-PLAN je sestavený tak, aby vám i při hubnoucím režimu zajistil velké porce díky zdravým a chutným potravinám s nižší kalorickou hodnotou.

Můžete mrknout zde: https://mirkaphilippi.cz/eat-plan/

Jak tedy zdravě hubnout?

Je důležité, CO jíme:

Tedy skladba naší stravy, která by měla být hodně pestrá, barevná, bohatá na živiny, v dobrém poměru bílkovin, sacharidů, tuků, vlákniny. Vitamíny a minerály si většinou zajistíme tím, že budeme jíst čerstvou stravu, hodně zeleniny a ovoce, vyhneme se polotovarům a zapojíme do jídelníčku také zdravé ryby, luštěniny, celozrnné obiloviny…

Je důležité, KOLIK toho jíme:

Abychom dosáhly redukce, potřebujeme jíst více než je náš bazální metabolismus (klidová energie) a méně, než je náš každodenní výdej energie. Je důležité nehladovět. Ideální je jíst objemovou stravu – tedy větší množství nízkokalorického jídla, abychom uspokojily náš žaludek – že je příjemně naplněný, tím i náš mozek, ale abychom do svého těla nedostaly zbytečně velké množství kalorií.

Je důležité, ABYCHOM SI POCHUTNALY:

Tedy abychom nejedly jen mdlé saláty, protože chceme naplnit žaludek a dostat do těla živiny. Je potřeba jíst tak, abychom si jídlo užívaly, abychom se na něj těšily, aby nás to bavilo, aby bylo pestré. Objevovat různé nové chutě, kombinace, možnosti. Experimentovat v kuchyni. Umět si méně kalorické a zdravé potraviny připravit chutně a dobře.

CHCETE VYKROČIT ZE ZAČAROVANÉHO KRUHU HUBNUTÍ JEDNOUPROVŽDY? řešením je chytrý jídelníček EAT-PLAN

Mýtus v hubnutí: Zhubnu jenom tehdy, když budu jíst málo!

Zhubnu jenom tehdy, když budu jíst málo!

A teď ruku na srdce, zkoušela jste někdy dle této myšlenky hubnout? A jak to dopadlo?

Možná to dopadlo tak, že nejprve jste zhubla, ale pak se to hubnutí zastavilo a naopak jste začala zase nabírat? 
Tomuhle se říká nadváha z podvýživy. Jíme málo, ale tloustneme. Hrůza!

My už víme, že abychom zhubly, potřebujeme se udržovat v tzv. kalorickém deficitu.

Zároveň ale potřebujeme jíst tak, abychom přijaly minimálně energii na úrovni naší klidové energie – aby naše tělo mohlo dobře a zdravě fungovat.

Velká většina z nás si myslí, že když budou jíst málo, zhubnou a dosáhnou té své vysněné postavy, takže třeba neobědvají, nebo večeří naposled ve čtyři, i když jdou spát o půlnoci s kručícím žaludkem apod.

Opak je pravdou! Zhubneme tak, že budeme jíst dostatečně, ale správně. Že se na jídlo zaměříme, že se doslova projíme k naší vysněné postavě. Je to logické, čtěte dál:

Mýtus v hubnutí: Když budu jíst sacharidy, nikdy nezhubnu!

Když budu jíst sacharidy, nikdy nezhubnu!

Také si to myslíte?
Tak já vám hned vysvětlím, proč nejste jediná, kdo si to myslí a taky proč je určitě fajn si to přestat myslet.

Často slyšíme, že základními výživovými hodnotami jsou CUKRY, TUKY, BÍLKOVINY. Z nějakého důvodu se sacharidy přejmenovaly na cukry a jako cukr si představíme cukr v cukřence, sladkosti, dortíčky atd.., a to fakt nejsou věci, které v naše jídelníčku potřebujeme…

No a pak taky moooc velký trend je dneska vyřazování sacharidů/cukrů kvůli keto dietě. Ketogenní dieta je dieta, kdy naše tělo začne využívat jako zdroj energie nikoli sacharidy, ale ketolátky, což jsou odpadní látky, které vznikají v játrech z tuků.

Je to stravovací směr, který je hodně náročný a může být i nebezpečný.

Když chceme zhubnout, je potřeba najít takový styl ve stravě, aby pro nás byl dlouhodobě udržitelný, a to ketodieta není.

Protože dlouhodobě vyřadit úplně všechno, co obsahuje sacharidy a cukry (obiloviny, luštěniny, ovoce, některá zelenina, komplet všechny přílohy, brambory, těstoviny apod..), je prostě natolik náročné, že to jen málokdo zvládne dlouhodobě udržet a když se vrací zpět na smíšenou stravu, protože ho nebaví jíst jen tuk, ještě u toho akorát přibere a vzniká parádní jojo-efekt.

A teď trocha nu(d)tné teorie:

Sacharidy se dělí na komplexní a jednoduché.
Komplexní jsou takové, které na chuť nemusí být sladké (třeba chleba, těstoviny, brambory, ovesné vločky, pohanka), ale dodávají tělupalivo – pomalu, pozvolna a dlouhodobě.

Ty jednoduché, říká se jim taky cukry, jsou většinou na chuť sladké (třeba dortík, sušenka, čokoládové tyčinky apod..).

Tyhle cukry vpustí do krve rychlou energii, která nás nabudí, ale velmi rychle se taky vyčerpá. Živiny z té potraviny nás nezasytí na dlouho, jen sníme hodně energii, tedy kalorií.

Někteří tito rychlí dodavatelé energie však mohou být i zdraví prospěšní – např. banán, hroznové víno, vysoko% čokoláda. Obsahují totiž nejen cukry, ale také různé vitamíny, minerály, antioxidanty, vlákninu (která má sytící efekt). Je tedy potřeba rozlišovat ty špatné a dobré.

Jo a víte, proč volit ty komplexní sacharidy v celozrnné podobě? Jaká je ta výhoda?

Je to vláknina! Kaloricky sice bývají stejné jako necelozrnné, ale tu parádu udělají v tom, že nás udrží déle syté, nemusíme teda jíst tak často, protože nemáme hlad. Také obsahují víc minerálů a vitamínů.

Zároveň jsou prospěšné pro naše střevní kámoše (bakterie, které osidlují naše střeva a pomáhají nám trávit).

Sacharidy jsou tedy velmi důležitou složkou zdravé stravy, neměly bychom se jim vyhýbat, protože nám toho mají hooodně co dát, dokonce se doporučuje (a já doporučuji také) konzumovat cca 50-65% celkového

denního příjmu jídla v sacharidech.

V chytrém jídelníčku najdete každý den sladká jídla, ale bez cukru…  
Prostě sladké jídlo se dá vyčarovat i zdravě! 

Mýtus v hubnutí: Musím se sedřít z kůže, abych zhubla!

Musím se sedřít z kůže, abych zhubla!

NEMUSÍME! Tohle je možná jeden z těch strašáků, proč se celého procesu hubnutí bojíme!

Mám pro vás dobrou zprávu!
My dokonce nemusíme cvičit vůbec a dokážeme zhubnout jen jídlem.

Já bych to ale i tak trošku nakombinovala.

Proč? Protože pohyb je zdravý. Je zdravý pro celé naše tělo, klouby, svaly, nervy…

Ale fakt se nemusíme sedřít z kůže. Stačí prostě začít chůzí. Nachodit denně několik tisíc kroků. Najděte si v chůzi zalíbení. Choďte se psem, kámoškou, sluchátky s hudbou nebo podcastem, najděte si fajn přírodu kolem svého bydliště, udělejte si o víkendu výlet a prozkoumávejte okolí.

Jděte pěšky do práce, nebo třeba jen vystupte

jen vystupte o tramvaj dřív. Choďte svým vlastním tempem. Je potřeba, aby vás to bavilo. A uvidíte, že bude

No

a postupně přidávejte kroky. Udělejte si z toho výzvu. Třeba že každý den nachodíte v průměru 9.000 kroků za první měsíc. A druhý měsíc už to bude 10.000 kroků. Třetí měsíc třeba 12.000. Nebo si vymyslete svojí vlastní výzvu, která vás bude motivovat.

Postupně můžete přidat nějaké lehké posilování s vlastní váhou.

Přidejte lehkou jógu. Dál můžete zapojit pozvolnou jízdu na kole, plavání, lehký a hodně pomalý klus spolu s chůzí, tzv. indiánský běh. Střídat chvilku poklus a chvilku chůzi, tak abyste se drželi v tepové frekvenci mezi 55-65% své maximální tepové frekvence (MTF).

Obecně si tu hodnotu MTF můžete vypočítat dle vzorce:
220 – věk v letech = číslo => z něj 55-65%
př. 220-30 let=190 tepů/min; 55%-65% ze 190 = 105-124 tepů/min.

Toto je rozmezí, ve kterém se držte, když půjdete sportovat, protože se budete držet v pásmu spalování tuku a budete úplně neúčinněji a nejefektivněji spalovat tukové polštářky, svoje zásoby.

nezadýcháte Takže žádná fuška a sedření se z kůže, ale pohodinda, trochu rozpohybovat tělo, hezky u toho dýchat v klidu tak, abyste u toho dokázali třeba povídat s kámoškou…

Nasaďte si chytré hodinky a zpočátku to sledujte na nich, po nějaké době už to budete umět odhadnout.

Zhubnout se dá ale také jenom jídlem. Jen je potřeba si jídlo umět spočítat a vyvážit ho tak, aby nás večer nehonily chutě a nálety na lednici. Pokud tápete, ráda vám s tím pomůžu. 

Mýtus v hubnutí: Abych zhubla, musím se vyhýbat tuku. Po tuku se tloustne.

Abych zhubla, musím se vyhýbat tuku.
Po tuku se tloustne.

Hodně lidí si myslí, že když sní něco tučného, ten tuk z jídla se hned uloží do tuku v těle a pak kvůli tomu mají mišeliny.
Proto vyhledávají nízkotučné potraviny a myslí si, že tím zaručeně zhubnou..

A protože tuk přenáší chuť, jsou nízkotučné produkty hnusné a proto se do nich přidává

spousta cukru a různých ochucovadel – takže cukr a chemča, aby to nebyl úplný blivajz a dalo se to sníst a ideálně si to lidi kupovali.

Pokud vypustíme ze stravy tuky, tělo se bude cítit pořád hladové a my do něj budeme pořád něco muset ládovat.
Já třeba, když mám dny, kdy víc cvičím a jím méně tuku v jídle, tak bych pak vypila i olej, jak moje tělo potřebuje něco “pořádného”.

Proč jsou tuky ve stravě důležité?

Některé vitaminy se rozpouští v tucích, a proto když tuky ve stravě nemáme, tyto vitamíny se nám ze stravy nevstřebají do organismu. Tyto vitaminy mají na starost např. vidění, starají se nám

o zdravou kůži, vlasy, nehty, o to, aby se nám nekazily zuby, o srážlivost krve, podporují imunitní systém apod…

U nás žen jsou tuky důležité kvůli hormonální rovnováze. Protože zdravé tuky jsou základní stavební kameny pro tvorbu hormonů, nemůžeme se jim vyhýbat. A taky je důležité nějaký ten tuk v tělemít uložený. 
Víte, jak hodně hubené holky, nebo třeba holky s poruchou ve stravování, ztratí menstruaci?
Nebo jim nejde otěhotnět? To je právě důsledek toho, když tyhle holky mají velmi nízký podíl tuku v těle.

Tuky jsou ve stravě potřeba, jen je důležité umět rozlišit zdravé a nezdravé tuky. A pak taky kombinovat tuky rostlinné a živočišné.

Celkový podíl tuků by tedy měl být kolem 25-30% z celého denní příjmu jídla.

Co jsou zdravé tuky? Ořechy, semínka, avokádo, olivový panenský olej, ryby, kokos, hořká čokoláda, olivy…

A co jsou ty nezdravé? To jsou tuky, které se začaly hojně přidávat do různých koláčů, sušenek, chipsů,

keksů, hranolků. Jde o ztužené tuky, které zlepšují texturu pokrmů. Dále pak levné oleje, fast-foodová jídla…

A pak taky pozor na množství zkonzumovaného tuku v jídlech typu slaniny, uzeniny, tučná masa, tučné mléčné výrobky apod.
Tyhle tuky už neřadíme vyloženě jako nezdravé (ale ani zdravé), jsou to tuky, které si občas dát můžeme a neuškodí nám, ale nesmíme to s nimi přehánět, protože právě tahle jídla jsou zdrojem obezity, protože jsou na tuk bohatá – a tělo, když přijme hodně tuku, přijme tak i dvojnásobné množství energie oproti třeba nějaké bílkovině nebo

sacharidu a tu energii už nemusí stihnout spálit. No a pak se co? Uloží…

Chcete pomoct s hubnutím? Pořiďte si jednoduchý nástroj – můj chytrý jídelníček.

Mýtus v hubnutí: Ořechy jsou zdravé, ty na hubnutí můžu!

OŘECHY JSOU ZDRAVÉ, TY NA HUBNUTÍ MŮŽU!

Z pohledu zdraví jsou ořechy a semínka opěvovanou super potravinou a v každém časopise nebo blogovém článku si můžete přečíst, že byste jich měly denně zkonzumovat alespoň hrst.

Když se na to tedy podíváme z hlediska zdraví, pak je pravdou, že zdravotní benefity ořechů jsou, ořechy a semínka obsahují hodně zajímavé mikroživiny (vitaminy, minerální látky) i makroživiny (zdravé tuky,

bílkoviny).

Z pohledu nutričního, tedy i co se redukce týče, jsou ořechy kalorickou bombou. 
Na váhu jsou těžké, tedy např. 10g vlašáků jsou max. 2 ořechy, jenže u dvou ořechů to

nikdy neskončí. 
Ořechy a semínka jsou totiž velmi „žravé“ a když se do nich pustíme, není jednoduché zastavit. I hrst má každý jinak velkou. Mohu si nasypat do hrsti pár oříšků nebo plnou hrst a sním dvojnásobek.

To je právě obrovská past – zdravotní vs. nutriční pohled.

10g vlašáků je kaloricky podobné jako např. 1 menší vejce, téměř celý kelímek bílého skyru, půl kila salátové okurky nebo 70g kuřecího prsa!

A co když jdeme večer za zábavou? Dáme si k vínu pytlík slaných buráků. Jsou to přeci oříšky, takže v domnění, že je to zdravé a nehřešíme, celý ten malý pytlík zbaštíme, ani nemrkneme.
A máme v sobě 2.500 kj, tedy jednu velkou obědovou porci. I tohle může být (velká) hrst oříšků…

Jen pro představu, co je např. 2.500 kJ:A co teprve ořechová másla?

Ta jsou také hodně “žravá” a většinou to nekončí u jedné lžičky. Navíc ořechová másla bývají velmi často obohacená o další složky. Např. palmový tuk, cukr, dokonce třeba ochucená sušenkami, kokosem, čokoládou, karamelem, což ještě více zvyšuje kalorickou hodnotu.

Výrobci to dělají proto, aby zvýšili objem za nižší náklady, aby se zlepšila konzistence nebo také aby máslíčka byla sladší a chutnější a o to více se prodávala.. Ale to je velká past!

Chcete pomoct s hubnutím? Pořiďte si jednoduchý nástroj – můj chytrý jídelníček.

Mýtus v hubnutí: Zdravé potraviny neobsahují kalorie

Zdravé potraviny neobsahují kalorie

Tohle je hodně rozšířený mýtus, který se ani tak neříká nahlas, jakože si ho spíše všichni myslí.

Zdravé potraviny taky obsahují kalorie a je potřeba je jíst s rozmyslem, stejně jako jakékoli jiné jídlo.

A to, že má nějaké jídlo na sobě nálepku „bio“, “bez lepku” nebo “vegan”, nebo že něco prodávají ve zdravé výživě, to ještě vždy neznamená, že je tomíň kalorické nebo zdravější.

Vezměte si třeba takový uzený TEMPEH – koupíte ho převážně v obchodech se zdravou výživou, takže už to nám podsouvá ono přesvědčení.
Uzený tempeh obsahuje 2.400 kJ a celých 38g tuku! Pro srovnání je to, jako byste si dali fakt výživnou porci hovězího guláše s chlebem a tuku tam bude ještě k tomu méně.

Tím ale nechci říct, že uzený tempeh je špatná nebo nezdravá potravina. Já sama ho v kuchyni používám, ale je potřeba s rozmyslem. Obsahuje zase jiné, zdraví velmi prospěšné látky.

Jenže člověk s přesvědčením, že je to určitě zdravá potravina, má pocit, že jí může sníst kdovíkolik a nemusí to řešit, protože jí přeci zdravě.

Potom taky pozor na označení “cereální, vícezrnné” … to je marketingový název, a tak cereální či vícezrnné může znamenat 1% celozrnné mouky, nebo třeba 50%…

Já jsem si nedávno chtěla dát bébéčko, zelené cereální. A když jsem se podívala, kolik kalorií má jedna ta malinká

sušenka, málem jsem se jí zadusila… Proč? Protože je plná cukru a tuku, aby dobře chutnala a to, že je zčásti z celozrnné mouky, to fakt neznamená, že je zdravá a můžu je spořádat s čistým svědomím.

Koukejte na každou potravinu jako na takový určitý balíček živin.

Obsahuje sacharidy, které nám dávají energii, bílkoviny, což jsou stavební kameny našich buněk a svalů a mají sytící efekt, tuky, které potřebujeme v určité míře např. kvůli správné funkci hormonů, vlákninu pro správné fungování střev, no a pak taky

vitamíny, minerály, antioxidanty, fytožiny a další stopové prvky.

Každá potravina nám dává ve svém balíčku různé živiny a taky různé množství kalorií. 
Obecně platí, že čím je potravina tučnější, tím je kaloričtější. Čím víc obsahuje bílkovin a vlákniny, tím víc nás zasytí apod.

Z toho je potřeba chápat, že:

Není dobré koukat jen na kalorickou hodnotu, ale také na ten balíček živin pro naše tělo.Tedy koukat na složení té dané potraviny, nezávisle na tom, zda má štítek “zdravá potravina” nebo “normální potravina”.

Když půjdete na burgera a dáte si rostlinnou verzi, třeba takový Beyond meet burger, oblíbený mezi vegetariány kvůli autentické chuti masa, rozhodně se nenajíte zdravěji, než když si dáte burgera z hovězího, co do počtu kalorií, tuku i dalších přidaných látek.

Chcete pomoct s hubnutím? Pořiďte si jednoduchý nástroj – můj chytrý jídelníček.